Kytičky z rakviček jsou přesně ten recept, u kterého si nejdřív řeknete, že to přece nemůže fungovat, a pak stojíte u trouby a kontrolujete, jestli se opravdu nafukují. Uvnitř jsou duté jako klasické rakvičky, jen místo formiček vezmete vykrajovátko. A právě to je na nich dobré – vypadají mileji, práce je s nimi menší a pořád mají ten starý známý křupavý charakter.

Smažený tavený sýr je trochu kuchyňský rebel. Když se povede, je na povrchu křupavý a uvnitř krásně rozteklý, když ne, máte pánev plnou sýra a náladu na bodu mrazu. Tenhle postup stojí na krátkém zmrazení před obalováním i po něm, takže obal drží a sýr neutíká tam, kam nemá.

Jablková buchta je přesně ten typ moučníku, který zachraňuje odpoledne, kdy doma leží pár jablek a člověk nechce rozjíždět cukrařinu na tři mísy. Tahle verze je kakaová, pečená v remosce, nahoře se strouhanými jablky a ořechy. Za mě je to poctivý recept bez kudrlinek: zamíchat, nalít, nastrouhat, upéct a po vychladnutí přetáhnout čokoládou.

Makový závin mám spojený s kuchyní, kde se nejdřív ohřeje mléko na náplň a pak se řeší jediná podstatná věc: aby máku nebylo málo. Tenhle recept je fajn v tom, že těsto nemusí kynout, přesto se s ním pracuje dobře a po upečení nepraská, když ho nepřeplníte jako na posvícení.

Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.

Brambory nakyselo jsou přesně ten typ jídla, které nevypadá na první pohled jako hvězda kuchyně, ale na talíři udělá víc parády než lecjaká drahá večeře. Stačí pár běžných surovin, správně provařená mouka a kyselost doladěná tak, aby to nebyla facka octem, ale poctivé domácí jídlo.

Vareniky jsem poprvé ochutnala u kamarádky, která pochází z Ukrajiny, a od té chvíle jsem věděla, že se je musím naučit dělat sama. Tenhle recept je postaven na těstě bez vajec – jen mouka, horká voda, olej a sůl – a výsledek je překvapivě jemný a poddajný. Náplň jsem zvolila klasickou bramborovou, ale variací je spousta.

Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.

Když se u nás doma objeví miska zralých jahod a venku je horké odpoledne, často z toho bývají právě jahodové řezy. Mám na nich ráda, že vypadají slavnostně, ale práce kolem nich není zbytečně složitá. Kakaový korpus je rychle upečený, navrch přijde jemný pudinkový krém a všechno uzavře tenká vrstva červené želatiny, která jahody hezky podrží.

Když je venku horko a troubu se mi zapínat opravdu nechce, přichází u nás na řadu právě nepečený mandarinkový dort. Je lehký, svěží, složený z obyčejných piškotů, šlehačky a zakysané smetany, a nahoře ho drží tenká vrstva želatiny s mandarinkami. Dělám ho hlavně na víkendy, návštěvy nebo rodinné oslavy, protože vypadá hezky a přitom s ním není skoro žádná práce.

Octové těsto na štrůdl je starý trik, který z obyčejné mouky udělá něco, co se táhne skoro jako závin z vídeňské cukrárny. Se špaldovou moukou, sádlem a trochou trpělivosti vzniknou čtyři nohavice plné jablek, skořice a rozinek.

Kokos na povrchu lehce voní, jahody udělají svěží tečku a uvnitř je jemný krém, který připomíná Raffaello. Tohle nepečené tiramisu dělám hlavně v létě nebo když čekám návštěvu a nechci zapínat troubu. Stačí piškoty namočené v oslazeném mléce, mascarpone, šlehačka a trochu kokosu – a z obyčejného dezertu je rázem hezký moučník na stůl.