Letní zelenina je teď na trhu doslova na každém rohu a bylo by škoda ji nevyužít naplno. Tento recept spojuje šťavnaté masové kuličky, voňavou zeleninu a zlatavý sýr – a všechno se to peče pohromadě v jednom pekáči. Žádné přelévání mezi hrnci, žádné hlídání čtyř hořáků najednou. Výsledek je vydatný, barevný a překvapivě variabilní – pokaždé trochu jiný podle toho, co zrovna máte doma.
Poprvé jsem tuhle hovězí tokáň na víně dělala ve chvíli, kdy jsem chtěla uvařit něco svátečnějšího, ale ne přehnaně složitého. Výsledek mě mile překvapil – maso se po delším dušení krásně zjemní, omáčka získá plnou chuť po cibuli, česneku a víně a domácí špecle k tomu sednou přesně tak, jak má správná poctivá příloha sedět.
Když od oběda zbude miska bramborové kaše, u nás doma se z ní druhý den často stane sladká večeře, po které se jen zapráší. Tyhle bramborovo-tvarohové knedlíčky s jablkem dělávala moje babička Lojzička a mám na nich ráda hlavně to, že jsou levné, syté a hotové bez velkého přemýšlení. Kouzlo je právě ve spojení zbylé kaše, tvarohu a kousků jablka, které se nakonec zalijí pořádnou dávkou rozpuštěného másla.
Jogurtová buchta je přesně ten typ moučníku, který zachraňuje odpoledne, když je chuť na něco sladkého, ale nálada na složité pečení nikde. Tahle verze s kokosem a broskvemi je jednoduchá i rychlá.
Když chci udělat opravdu poctivý nedělní oběd, u nás doma téměř vždy vyhraje pečená kachna s červeným zelím a knedlíky. Kachnu peču pomalu zhruba 3 hodiny, aby byla krásně měkká, a k ní dělám bramborový i kynutý knedlík, protože každý u stolu má svého favorita. Právě kombinace pomalého pečení, kmínu, zelí se sladkokyselou chutí a domácích knedlíků dělá z tohoto jídla klasiku, ke které se ráda vracím.
Marmeládové rolky jsou přesně ten typ buchet, které vypadají obyčejně, ale ze stolu mizí podezřele rychle. U švestkové verze mám ráda hlavně to, že náplň není přeslazená a kynuté těsto díky pečení natěsno zůstane měkké i druhý den.
Vajíčková pomazánka je přesně ten typ jídla, který zachrání snídani, večeři i chvíli, kdy má dorazit návštěva a v lednici není nic slavného. Za mě funguje nejlépe tehdy, když se žloutky nejdříve vyšlehají s máslem dohladka a bílky se přidají až nakonec na malé kostičky. Pomazánka pak není ani mazlavá kaše, ani suchá hmota, ale poctivá klasika.
Když se u nás doma řekne rychlá teplá večeře, která potěší děti i dospělé, často padne volba právě na domácí langoše. Dělám je z kynutého těsta s mlékem, trochou zakysané smetany a jedním vejcem, díky čemuž zůstávají měkké i po usmažení. Nejradši je podávám s česnekem, sýrem a kečupem, ale dobře fungují i v jednodušší verzi jen se solí.
Ještě večer naložím maso, druhý den už je večeře skoro bez práce. Vepřové nudličky na cibuli s rýží dělám ve dnech, kdy chci něco poctivého, ale nechci stát hodinu u sporáku. Díky krátké marinádě ze sójové omáčky, worcesteru a česneku je maso výrazné, šťavnaté a cibule mu dodá přesně tu domácí chuť, kterou mám na takových jídlech ráda.
Když se mi doma sejde tvaroh, pár jablek a chuť na něco sladkého ke kávě, často skončím právě u této makové bábovky bez mouky. Je příjemně vláčná, není přehnaně těžká a o jemnou strukturu se tu stará mletý mák, vanilkový pudink a našlehaná vejce s medem.
Ruské vejce patří k těm pokrmům, které se na chvíli vytratily z jídelníčků, ale teď se vracejí – a zaslouženě. Základem je poctivý vlašský salát z vařených brambor, mrkve, celeru, šunkového salámu a sterilovaných okurek, na který si posadíte půlku vařeného vejce a přelijete majonézou. Výsledek je syté, svěží a překvapivě elegantní předkrm nebo svačina, která chutná nejlíp ze staré misky po babičce.
Listové těsto, špenát, vinná klobása a smetanová směs s vejci – a máte hotový slaný koláč, který zvládne každý. Špenát přitom není jen barevná výplň; jde o surovinu nabitou železem, hořčíkem a vitamínem K.
