Cordon Bleu z vepřové kýty se šunkou a goudou, smažený dozlatova a dopečený v troubě. Recept včetně vídeňského bramborového salátu a farmářského salátu z polévkové zeleniny.

Kakaový piškot, vzdušný tvarohový krém a navrch lesklá oranžová vrstva z Fanty – tyhle řezy vypadají jako z výlohy cukrárny, ale zvládnete je doma i ve všední den. Recept na Fanta řezy s tvarohovou náplní, který se u nás doma stal legendou.

Když potřebuji po obědě něco sladkého a nechce se mi zapínat trouba, sahám po tomhle dezertu do skleničky. Je rychlý, vděčný a dá se udělat i z toho, co zrovna čeká v lednici. Rozdrcené máslové sušenky, jemný krém z mascarpone a smetany a navrch krátce povařené mražené lesní ovoce udělají přesně ten typ sladkosti, po kterém se doma jen zapráší.

Jablková buchta je přesně ten typ moučníku, který zachraňuje odpoledne, kdy doma leží pár jablek a člověk nechce rozjíždět cukrařinu na tři mísy. Tahle verze je kakaová, pečená v remosce, nahoře se strouhanými jablky a ořechy. Za mě je to poctivý recept bez kudrlinek: zamíchat, nalít, nastrouhat, upéct a po vychladnutí přetáhnout čokoládou.

Na plechu vypadají nenápadně, ale stačí je jednou vytáhnout z trouby a doma je hned rušno. Tyto smetanové řezy s kokosem, které hodně lidí zná jako Rafaelo, dělám hlavně tehdy, když chci nenáročný moučník bez vážení a se spolehlivým výsledkem. Kouzlo je v hrnkovém těstě a v tom, že se ještě horký korpus hned po upečení přelévá smetanou ke šlehání.

Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.

Makový závin mám spojený s kuchyní, kde se nejdřív ohřeje mléko na náplň a pak se řeší jediná podstatná věc: aby máku nebylo málo. Tenhle recept je fajn v tom, že těsto nemusí kynout, přesto se s ním pracuje dobře a po upečení nepraská, když ho nepřeplníte jako na posvícení.

Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.

Když potřebuji upéct něco na návštěvu nebo na víkend ke kávě, často sahám právě po broskvových žravých řezech. Mají ráda i děti, nejsou složité a díky kompotovaným broskvím, jemnému tvarohovo-smetanovému krému a pudinkovému želé nahoře působí slavnostněji, než kolik s nimi je práce.

Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.

Vareniky jsem poprvé ochutnala u kamarádky, která pochází z Ukrajiny, a od té chvíle jsem věděla, že se je musím naučit dělat sama. Tenhle recept je postaven na těstě bez vajec – jen mouka, horká voda, olej a sůl – a výsledek je překvapivě jemný a poddajný. Náplň jsem zvolila klasickou bramborovou, ale variací je spousta.

Když se u nás doma peče chodský koláč, je to vždycky malá událost. Není to moučník na pět minut, ale ta práce za to stojí – tenké kynuté těsto, výrazné pruhy tvarohu, máku a povidel a navrch rozinky s mandlemi dělají přesně ten typ koláče, který vypadá slavnostně a chutná poctivě česky.