Hermelínová pomazánka je přesně ten typ receptu, který zachrání večeři, návštěvu i prázdnější lednici. Stačí jeden hermelín, vejce natvrdo a pár běžných věcí kolem. Za mě je nejlepší na čerstvém chlebu, ale na chlebíčcích udělá také dobrou službu.

U kynutých nadýchaných koláčků stačí pár základních surovin, trocha trpělivosti při kynutí a trouba rozehřátá na 175 stupňů. Z jedné dávky těsta vyjde 15 až 17 koláčků – a pokud máte doma větší rodinu nebo plánujete návštěvu, vsadím se, že ani jeden nezůstane do druhého dne.

Když chci upéct něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechce se mi do složitých krémových zákusků, vytáhnu formičky na trubičky a zadělám šlehačkové těsto. Tyhle trubičky ze šlehačkového těsta jsou krásně křehké, dobře se s nimi pracuje a díky bílkovému sněhu působí svátečně, i když suroviny nejsou nijak přehnané. Odlišuje je právě těsto se smetanou ke šlehání a sníh šlehaný nad párou, který drží tvar a zůstává pěkně lesklý.

Kokos na povrchu lehce zezlátne, krém se mezi dvěma plátky příjemně rozleží a na talířku vypadají kokosové laskonky vždycky svátečně. Dělám je hlavně ve chvíli, kdy chci něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechci se pouštět do zbytečně složité cukrařiny. V tomhle receptu mám ráda hlavně kokosový korpus z bílků a cukru, který je křehký, lehce žvýkavý a s jemným krémem si rozumí na první ochutnání.

Když potřebuji upéct něco sladkého ke kávě a nechci se pouštět do ničeho zdlouhavého, sáhnu po těchto podmáslových šátečcích s Nutellou. Těsto je díky podmáslí a rozpuštěnému máslu hezky měkké, dobře se s ním pracuje a po upečení zůstává vláčné i druhý den. Náplň je jednoduchá, ale přesně to na tom doma funguje nejlépe.

Když chci udělat řízky trochu jinak než obvykle, sáhnu po bílém jogurtu a nechám maso přes noc odležet. K tomu připravím slovenský bramborový salát bez majonézy z teplých brambor, červené cibule, petrželky a horkého sladkokyselého nálevu. Je to poctivý domácí oběd, který není složitý, a právě kontrast křupavého řízku a lehčího salátu u nás doma funguje nejlépe.

Obrácené řízky jsou geniálně jednoduchý trik, jak dostat křehké, šťavnaté maso na stůl bez přílišného hlídání u plotny. Obalíte ve strouhance jako obvykle, ale pořadí je obrácené – a pak trouba udělá zbytek.

Na některé moučníky si vzpomenu už při prvním pohledu na plech, a pilinové řezy jsou přesně ten případ. Mají nadýchaný korpus, jemný máslovo-pudinkový krém a navrch pražený kokos s cukrem, který jim dává typický vzhled i název. Nejraději je dělám den předem, protože po vychlazení se krásně zpevní a krájí skoro samy.

Stará bramborová omáčka stojí na několika běžných surovinách. Brambory, cibule, koření, záklechtka a nakonec zakysaná smetana.

Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.

Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který provoní celý byt a udělá radost všem u stolu, často skončím právě u hovězího na houbách s karlovarským knedlíkem. Na tomhle jídle mám ráda, že není přehnaně složité, jen potřebuje svůj čas, a odměnou je měkké maso, jemná houbová omáčka a nadýchaný knedlík z rohlíků, vajec a petrželky.

Moravské koláče jsou pro mě synonymem neděle, tepla v kuchyni a vůně, která se táhne celým bytem. Tenhle recept s dvojí náplní – vanilkovým tvarohem a švestkovými povidly – jsem zkoušela poprvé před pár lety a od té doby ho nepouštím z ruky.