Když potřebuji uvařit něco sytého, co se dá dát na stůl k obědu i k večeři, sahám po slané bábovce s kuřecím masem. Je to poctivé domácí jídlo, které se skládá po vrstvách, drží tvar díky vejcím a sýru a slanina na povrchu mu dodá pěknou chuť i šťavnatost.

Zbojnická pečínka je přesně ten typ jídla, který se hodí ve chvíli, kdy má být oběd poctivý, sytý a bez zbytečných okolků. Dělám ji hlavně tehdy, když chci na jeden pekáč nebo pánev dostat vepřové maso, játra, klobásu i cibuli a mít z toho večeři, po které se doma nepráší po rohlíku, ale po poslední lžíci omáčky.

Houby patří k surovinám, které stačí pár minut na pánvi a kuchyně hned dostane úplně jinou atmosféru. Houbový pekáček dělám hlavně tehdy, když chci teplou, sytou a přitom nenáročnou večeři bez dlouhého stání u sporáku. Základ tvoří opečená slanina, cibule, česnek, tymián, rozmarýn a smetana, která všechno v troubě hezky propojí.

Uvařte si poctivý pavlišovský řízek se šťavnatým kysaným zelím a houskovým knedlíkem! Tradiční podkrkonošský oběd na 4 porce připravíte snadno za 90 minut.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád poctivě domácího, sáhnu po husarské roládě. Je to jídlo, které vypadá pracně, jenže ve skutečnosti stojí hlavně na dobrém dochucení masa, pevně stočené roládě a výpeku, který udělá polovinu práce za vás. S domácími noky a hrstí zelené petrželky je to přesně ten oběd, po kterém bývá u stolu na chvíli ticho.

Když potřebuji udělat oběd, který zasytí a není s ním zbytečné divadlo, sahám po tomto vrstveném mase. Plátky se promažou hořčicí, proloží slaninou, cibulí a okurkami a v troubě se všechno krásně spojí do poctivého jídla, které chutná jak z nedělní kuchyně u maminky.

Když se u nás doma chystá poctivý nedělní oběd, dušené vepřové s kapustou a kynutým knedlíkem patří mezi jistoty. Je to jídlo s obyčejnými surovinami, ale právě v tom je jeho síla – měkké maso, kapusta s česnekem a kmínem a k tomu nadýchaný knedlík. Nejraději ho dělám ve chvíli, kdy chci nasytit celou rodinu a zároveň mít na stole něco, co voní starou českou kuchyní.

Když chci uvařit něco poctivého, co voní po celé kuchyni a zároveň zasytí bez zbytečných kudrlinek, dělám záhorácký závitek. Je to stará dobrá kombinace vepřového masa, slaniny a kysaného zelí, která se v troubě krásně propojí a odmění vás šťavnatým obědem s výpekem.

Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku a přesto nechce večeři odbýt rohlíkem. Stačí pár větších kloboučků, šunka nebo anglická slanina, cibule a sýr, a z obyčejných hub je rázem teplé jídlo, které vypadá líp, než kolik s ním bylo práce.

Zapečené brambory s krkovicí jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká frajeřina, ale na stole zmizí mezi prvními. Když se brambory krátce povaří ve smetaně a maso se předem zatáhne na pánvi, dostanete pekáč, který není suchý a drží pohromadě tak, jak má.

Šunkafleky si pamatuji jako jídlo, které vypadá nenápadně, ale když se udělá poctivě, zmizí z mísy rychleji než kdejaká slavnostní pečeně. Tohle je verze z remosky s kolínky, moravským uzeným, kouskem anglické slaniny a goudou, takže žádná suchá školní vzpomínka. A sterilovaná okurka k tomu není ozdoba, ale skoro povinnost.

Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.