Když se na konci léta sejdou beraní rohy a doma už je jasné, že část úrody skončí ve sklenicích, přichází u nás na řadu tenhle barevný salát na zimu. Mám ho ráda hlavně proto, že je výrazný, křupavý, vydrží dlouho a hodí se ke studené večeři i k masu. Základ dělá jednoduchý octový nálev s cukrem, solí a kořením, ve kterém papričky s cibulí pěkně natáhnou chuť.
Hovězí vývar s drožďovými knedlíčky není rychlá polévka na úterní večer. Je to rituál, který zabere celý den, odmění vás zlatavým vývarem vonícím po libečku a česnek-majoránkových knedlíčcích, které se rozpadají přímo v lžíci.
Když chci doma připravit něco poctivého ke chlebu, co vydrží v lednici a hodí se k večeři i na návštěvu, dělám nářez z lisovaného vepřového kolena. Není to složité, jen je potřeba dopřát masu čas, dobře ho dochutit česnekem a po uvaření ho správně stlačit ve formě. Výsledek stojí za to hlavně vychlazený, nakrájený na tenké plátky s křenem, hořčicí a kyselou okurkou.
Když chci udělat poctivý víkendový oběd, který nasytí celou rodinu a ještě voní po celé kuchyni, sáhnu po vepřovém kolenu. Nejvíc se mi osvědčil pomalý způsob s předvařením v kořenové zelenině, česnekem, cibulí a černým pivem, protože maso zůstane krásně měkké a nahoře získá pěkně vypečenou kůrčičku.
Když se doma sejde víc zeleniny, než se stihne sníst čerstvá, u nás přichází na řadu zeleninová čalamáda. Dělám ji po babičce z okurek, lehce povařeného květáku, papriky, cibule a mrkve a právě lák na okurky jí dává známou, poctivou chuť, kterou mám se spíží plnou sklenic spojenou od dětství.
Svíčková je pro mě víc než jen nedělní oběd. Je to rituál, který začíná večer před vařením, kdy maso putuje do lednice prošpikované mrkví a slaninou, a končí až tehdy, kdy celý dům voní po dušené zelenině a smetaně. Tenhle recept kombinuje dva druhy knedlíků, houskový i bramborový, a výsledek je přesně ten typ jídla, pro který se vyplatí vstát v sobotu ráno o hodinu dřív.
Stará bramborová omáčka stojí na několika běžných surovinách. Brambory, cibule, koření, záklechtka a nakonec zakysaná smetana.
Fazolová polévka s uzeným masem patří k těm jídlům, která nepotřebují žádné okázalé ingredience ani složité postupy – a přesto jsou naprosto dokonalá. Stačí správné uzené, trocha trpělivosti a jíška ze sádla se slaninou, která celé dílo dotáhne do konce.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a jen cinkají příbory, dělám koprovou omáčku s hovězím masem, vajíčkem a houskovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které zasytí, ale přitom nestojí na složitých tricích. Základ u mě tvoří máslová jíška, hovězí vývar, trochu mléka a až nakonec smetana s čerstvým koprem a citronovou šťávou.
Sauerbraten je německá obdoba naší svíčkové – jenže s výrazně kyselejší omáčkou, rozinkami a perníkem místo smetany. Hovězí maso se marinuje celé dny v octovém nálevu s kořením a zeleninou, pak se pomalu peče na červeném víně. Výsledkem je maso měkké až na vlákno a omáčka s nečekaně komplexní chutí.
Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.
Když se doma sejdou houby, smetana a chuť na něco poctivého, bývá u nás jasno. Houbová smetanová omáčka s bramborovým knedlíkem je přesně ten typ oběda, který voní po staré české kuchyni, ale přitom se dá uvařit i z běžných surovin včetně mražených hub. Mám ráda její jemně nakyslou chuť, kousek petrželky navrch a to, že si ji člověk snadno přizpůsobí podle toho, co má zrovna doma.
