Domácí pizza, která chutná jako z italské pece, není žádná utopie. Stačí kvalitní mouka, trochu trpělivosti a lednice, která udělá většinu práce za vás. Těsto kynuté přes noc se chová úplně jinak než to hodinové – je vláčnější, vzdušnější a na okrajích se při pečení krásně nafukuje do zlatavých bublin.
Bramborový švestkový koláč ze syrových brambor je podzimní klasika, která se peče za půl hodiny a zmizí ještě rychleji. Stačí čtyři brambory, dvě vajíčka, špetka soli a tři lžíce mouky.
Holubky jsou jídlo, které si u nás říká o pomalé pečení, voňavou omáčku a pořádný krajíc něčeho k zakousnutí. Já je dělám na maďarský způsob, protože mám ráda výraznější chuť, mletou papriku, slaninku a šťávu, do které se s chutí namáčí i rychlé placky z pánve. Právě spojení kapustových listů, vepřového masa a pečené paprikové omáčky z nich dělá recept, ke kterému se doma vracíme.
Uzená fazolová polévka patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Přes noc namočené fazole, pomalu vařená žebra a hustá jíška na závěr – to je základ, který se vyplatí dodržet.
Mramorové řezy s vanilkovým pudinkem a šlehačkou jsou ten typ dezertu, který na stole vyvolá otázku, kde jste to nechali upéct. Přitom celé kouzlo spočívá v jednoduchém triku – dvě těsta, bílé a kakaové, se naskládají na sebe a stěrkou lehce propojí. Výsledek je pokaždé jiný a pokaždé překvapivě efektní.
Cukeťáky dělám hlavně ve chvíli, kdy se doma válí přerostlá cuketa a už nikdo nechce další ratatouille ani polévku. Jsou rychlé, levné a při správném postupu pěkně křupnou. Jen je potřeba nepodcenit jednu věc: cuketa pustí vody víc, než by člověk poctivě vyždímal jednou utěrkou.
Když se u nás doma pečou dukátové buchtičky s vanilkovým krémem, je hned jasné, co bude k obědu za malý svátek. Mám je ráda hlavně o víkendu, kdy je čas nechat kynuté těsto v klidu pracovat a pak vytáhnout z trouby plech měkkých, máslem potřených buchtiček. Tento recept je poctivý, přitom srozumitelný, a vanilkový krém dělám z mléka a pudinku, takže není zbytečně složitý.
Když chci doma udělat palačinky a nechce se mi otevírat mléko, sáhnu po sodovce. Těsto je díky ní lehké, palačinky se hezky rozlévají po pánvi a po usmažení zůstávají jemné a pružné. Do těchto dávám sladký tvaroh a nahoře klidně trochu marmelády nebo pár jahod, přesně jak to máme doma nejradši k odpolednímu čaji.
Tvarohový moučník s marmeládou patří mezi ty recepty, které nevyžadují žádné kuchařské umění, a přesto pokaždé ohromí. Litý základ, hustá tvarohová náplň a vrstva marmelády nahoře – a výsledek je přesně ten typ koláče, který se krájí ještě teplý, protože nikdo nepočká.
Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku, sahám po vepřové panence s liškovou omáčkou a bramborovými kroketami. Je to jídlo, které vypadá svátečně, přitom se dá zvládnout bez složitých fíglů. Panenka se nejdřív zprudka opeče a pak dojde v troubě, omáčku podrží lišky, smetana a trocha citronové šťávy.
Když mi na míse zůstanou dva až čtyři přezrálé banány a nikomu už se do nich nechce, přichází jejich nejlepší chvíle. Právě tehdy peču banánové muffiny s čokoládou, které jsou hotové bez zbytečného přemýšlení, krásně vláčné a díky rozmačkaným banánům vydrží měkké i druhý den.











