Když chci doma udělat něco, po čem se jen zapráší, přijdou na řadu právě langoše z jogurtového těsta. Jsou příjemně vláčné, těsto se dobře zpracovává a díky jogurtu nepůsobí po usmažení těžce. U nás nejčastěji končí na talíři s česnekem, kečupem a sýrem, ale obstojí i s tatarkou.
Když chci upéct něco slavnostního, ale zároveň poctivě domácího, sáhnu po této vánočce i ve všední den. Těsto je kynuté, obohacené o máslo a někdy i trochu sádla a dobře se s ním pracuje. A právě to mám na tomhle receptu ráda nejvíc: z jednoho těsta upeču část jako tvarohový i ovocný koláč na plech a zbytek proměním ve vánočku, která se hodí klidně i mimo advent.
Kynutý koláč s ovocem a drobenkou patří k těm receptům, které nepotřebují žádné zvláštní příležitosti. Stačí trocha čerstvého droždí, máslo a ovoce, které máte po ruce – a za hodinu voní celý dům.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a jen cinkají příbory, dělám koprovou omáčku s hovězím masem, vajíčkem a houskovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které zasytí, ale přitom nestojí na složitých tricích. Základ u mě tvoří máslová jíška, hovězí vývar, trochu mléka a až nakonec smetana s čerstvým koprem a citronovou šťávou.
Vypadá to skromně, ale na talíři to funguje až překvapivě dobře. Studentský řízek z gothaje dělám ve chvíli, kdy chci rychlou teplou večeři z obyčejných surovin, a letní bramborový salát se slaninou, cibulí a jemně kyselou zálivkou mu dodá přesně to, co potřebuje. S tatarkou je to stará dobrá kombinace, která má pořád co nabídnout.
Bublanina s jahodami, mandarinkami a jemnou tvarohovou náplní je přesně ten koláč, který se upeče rychle a zmizí ještě rychleji. Těsto je nadýchané, ovoce šťavnaté a tvaroh dodá každému soustu krémový kontrast.
Koprovka je přesně to jídlo, u kterého se rodiny dělí na dva tábory. Jenže když se neodbude vodou a postaví se na poctivém hovězím vývaru, másle a čerstvém kopru, bývá po sporech docela rychle. K tomu měkký kynutý knedlík a oběd je vyřešený.
Jablková buchta z lineckého těsta je přesně ten moučník, který se u nás pekl na velký plech a mizel ještě vlažný. Je křehká, plná jablek a bez zbytečných kudrlinek. Za mě je to jeden z těch receptů, kde se nevyplatí šidit máslo ani spěchat s krájením.
Když vím, že doma došel chleba a do obchodu se mi opravdu nechce, sahám po tomhle rychlém domácím chlebíku z droždí. Je hotový za pár hodin, krásně provoní byt a díky pečení v přikrytém pekáči má pevnou kůrku a měkkou střídu, kterou máme doma nejradši.
Když má člověk chuť na bramborák, obvykle ho nadšení přejde ve chvíli, kdy si představí struhadlo, pánev a nekonečné otáčení placek. Bramborák na plechu tento problém řeší docela po selsku: těsto uděláte klasicky ze syrových brambor, rozprostřete ho na plech a trouba odvede práci za vás. Chuť česneku, majoránky a poctivých brambor zůstává, jen kuchyň nevypadá jako po smažícím maratonu.
Když potřebuji uvařit něco obyčejného, sytého a bez zbytečného vymýšlení, sahám po bramborovém přívarku. Je hotový z běžných surovin, které mívám doma skoro pořád, a díky kombinaci jíšky, zátřepky, bobkového listu a trošky octa má přesně tu starou domácí chuť, kterou si u nás každý rád přidá.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.
