Vypadají slavnostně, ale práce s nimi není nijak složitá. Ananasové řezy dělám hlavně tehdy, když chci na stůl něco svěžího, vláčného a přitom z obyčejných surovin. Do těsta přijde rozmixovaný ananas i se šťávou, takže korpus zůstane krásně měkký, a nahoře už stačí jen jemný krém, šlehačka, oříšky a trocha čokolády.

Když potřebuji dort, který chutná dětem i dospělým a nevypadá přitom složitě, sáhnu u nás doma po Míša dortu. Má vláčný kakaový korpus, poctivou tvarohovou vrstvu z kostkového tvarohu, mascarpone a vyšlehané smetany a nahoře čokoládovou polevu, která se dobře krájí. Je to taková rodinná klasika pro chvíle, kdy chci něco slavnostního, ale pořád ještě domácího a srozumitelného.

Když mi na míse zůstanou čtyři přezrálé banány a nikomu už se do nich nechce, končí skoro pokaždé v této buchtě. Je vláčná, voňavá po skořici a rumu, nahoře s čokoládou a kokosem, takže působí slavnostněji, než kolik s ní je práce. Právě zralé banány a lehce vmíchaný sníh z bílků dělají ten rozdíl, kvůli kterému ji peču pořád dokola.

Na tyhle medové koláčky s karamelovým krémem si vzpomenu pokaždé, když chci upéct něco svátečního dopředu a bez zbytečného stresu. Nejsou hotové za půl hodiny, ale práce kolem nich je vlastně jednoduchá a největší kouzlo udělá čas, medové těsto a pár dní odležení v chladu.

Když se mi doma sejde tvaroh, pár jablek a chuť na něco sladkého ke kávě, často skončím právě u této makové bábovky bez mouky. Je příjemně vláčná, není přehnaně těžká a o jemnou strukturu se tu stará mletý mák, vanilkový pudink a našlehaná vejce s medem.

Když chci upéct moučník, který vydrží i pro návštěvu na další den, sahám právě po medových řezech. Mají ten svůj starosvětský půvab, krásně změknou přes noc a díky medovým plátům, vařenému krému a vrstvě džemu chutnají poctivě domácím způsobem, jaký si pamatuji z rodinných oslav.

Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.

Na plechu vypadá nenápadně, ale po rozkrojení udělá jahodový obláček vždycky velký dojem. Dělám ho hlavně tehdy, když chci něco slavnostnějšího, ale nechci se pouštět do dortu. Kouzlo je v lehkých piškotových vrstvách, vanilkovém máslovém krému a jahodovém sirupu, který celý moučník krásně zvláční.

Když doma zbyde kelímek bílého jogurtu a v misce leží jahody, bývá o odpolední sladké jasno. Tyhle jogurtové koblihy dělám ve chvíli, kdy nechci čekat na kynutí, ale přesto mám chuť na něco poctivého a domácího. Těsto je jednoduché, rychle hotové a po usmažení si krásně rozumí se šlehačkou i čerstvými jahodami.

Tuhle kefírovou buchtu peču ve chvíli, kdy chci něco domácího ke kávě, ale nechci stát půl odpoledne u trouby. Těsto je hotové za pár minut, díky kefíru zůstává pěkně vláčné a nahoře ho doplní jemný tvarohově-smetanový krém se strouhanou čokoládou. Je to přesně ten typ moučníku, který vypadá obyčejně, ale z plechu mizí překvapivě rychle.

Medovník peču hlavně tehdy, když chci na stůl něco slavnostnějšího, ale pořád domácího a poctivého. Není to moučník hotový za deset minut, jenže ta práce se vrátí v každém soustu – medové pláty změknou, krém se krásně spojí a vršek posypaný vlašskými ořechy udělá přesně to, co má. U nás doma je nejlepší až druhý den, kdy se všechno rozleží a medovník se dá krájet pěkně na čisté řezy.

Vláčná medová roláda s jemným mascarpone krémem a medovou chutí. Slavnostní domácí moučník ke kávě i na svátky.