Když potřebuji uvařit něco poctivého, co zasytí celou rodinu a přitom mě nepřiková na celé dopoledne ke sporáku, sahám po selské míse z jednoho pekáče. Je na ní krásné to, že pár obyčejných surovin – uzené maso, brambory, zelí a hodně cibule – se v troubě spojí do šťavnatého jídla, které chutná nejlépe právě zapečené dozlatova.

Cukety letos přišly naráz a ve velkém, takže jsem se pustila do osvědčeného cuketového zelí na zimu. Recept, který dělám třetím rokem a jiný už nehledám.

Masové hašé je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako hvězda nedělního oběda, ale na talíři udělá víc práce než lecjaká naleštěná novinka. Když zbyde pečené maso, pár rohlíků a k tomu uvaříte brambory se zelím, je o večeři postaráno bez velkého vymýšlení.

Masovo-zeleninová pomazánka patří přesně k těm receptům, které si schovávám na období, kdy je potřeba mít po ruce něco sytého, praktického a hotového skoro bez přemýšlení. Dělám ji z mletého masa, cibule, česneku a zeleninové směsi ve stylu lutenice, díky které je krásně šťavnatá a skvěle chutná na topinkách, chlebu i s těstovinami.

Když se doma sejde víc zelí, pár paprik, mrkev a cibule, bývá u mě o víkendu jasno. Nakrouhám zeleninu, připravím sladkokyselý nálev a udělám poctivou zeleninovou čalamádu do sklenic. Je praktická, barevná, vydrží dlouho a mám ráda, že se hodí skoro ke všemu – k masu, k bramborám i jen tak na chleba.

Obrané maso ze stehen, zbylé zelí, pokrájené knedlíky a výpek ze dna pečenky. To je čmochyáda – zapečené zbytky, které u nás doma mizí lžící přímo z formy.

Boršč je přesně ten typ polévky, který se nevaří ve spěchu mezi telefonátem a věšením prádla. Chce trochu času, ale odmění se poctivým hrncem husté polévky s masem, řepou, zelím a lžící zakysané smetany navrch. Já ho dělám s hovězím i vepřovým, protože vývar má pak větší sílu a není to žádná vodová záležitost.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Fleky se zelím znám odmalička, ale tenhle recept s čínským nádechem mě přesvědčil, že klasika potřebuje občas trochu dobrodružství. Sójová omáčka, rybí omáčka a pár kapek Tabaska promění obyčejné těstoviny se zelím v něco, co u nás doma zmizí z hrnce dřív, než si stihnu přinést příbor.

Kachna se zelím a knedlíkem je podle mě měřítkem opravdové české kuchyně. Pomalé pečení, průběžné polévání výpekem a zelí dušené se zásmažkou ze slaniny – tenhle recept jsem konečně zvládla na jedničku.

Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.

Poctivé venkovské knedlíky se špekem, uzeným masem a zelím zachutnají každému milovníkovi tradičních receptů. Vyzkoušejte je taky!