Konec léta u nás doma znamená jediné: do kuchyně přijdou švestky, zadělá se kynuté těsto a pečou se velké švestkáče do pekáče. Dělala je moje babička, miloval je i táta a právě tahle verze s půlkami švestek, kostkou cukru uvnitř a poctivě máslem potřeným povrchem patří mezi recepty, které se u nás drží roky. Jsou šťavnaté, voňavé a nejlepší ještě trochu teplé.

Na plechu vypadá slavnostně, ale doma ji dělám hlavně tehdy, když chci upéct něco poctivého pro víc lidí najednou. Tahle buchta inspirovaná chodským koláčem má měkké kynuté těsto, vrstvu tvarohu, máku a navrch marmeládu s rumem a skořicí. Je to přesně ten typ pečení, kdy se vyplatí chvilku počkat, protože výsledek zmizí ze stolu až podezřele rychle.

Vypadají slavnostně, ale práce s nimi není nijak složitá. Ananasové řezy dělám hlavně tehdy, když chci na stůl něco svěžího, vláčného a přitom z obyčejných surovin. Do těsta přijde rozmixovaný ananas i se šťávou, takže korpus zůstane krásně měkký, a nahoře už stačí jen jemný krém, šlehačka, oříšky a trocha čokolády.

Když chci o víkendu udělat doma něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechci péct dort, sáhnu po sladkých croissantech s vanilkovým krémem. Jsou křehké, voňavé a při správném chlazení těsta se povedou i v běžné domácí kuchyni. Odlišuje je právě vrstvení másla do těsta a jemný vanilkový krém, který z nich udělá snídani i odpolední mlsání v jednom.

Rebarbora je přesně ta surovina, kterou buď milujete, nebo na ni celý rok zapomínáte a pak najednou koupíte tři svazky. U tohoto tvarohového koláče je škoda ji minout. Má vláčné těsto, navrch kyselkavou rebarborovou vrstvu a úplně nahoře sněhovou čepici, která vypadá slavnostněji, než kolik s ní je práce.

Kynuté koláčky patří k těm receptům, u kterých se člověk vždy vrátí ke kořenům. Vláčné těsto z hladké mouky, žloutků a oleje, jemná tvarohová náplň s citronovou kůrou a rozinkami a křupavá drobenka navrch, která v české kuchyni funguje spolehlivě od nepaměti. Příprava není tak náročná, jak se může zdát, a výsledek mluví sám za sebe.

Když potřebuji upéct něco domácího ke kávě a nechce se mi čekat půl dne na těsto, přicházejí u nás na řadu právě tyhle koláčky s tvarohem a povidly. Jsou z majonézového těsta, které je krásně vláčné, dobře se s ním pracuje a po upečení zůstává jemné i druhý den. Navrch dávám drobenku a ještě horké koláčky potírám máslem s rumem, protože právě tenhle detail jim dodá vůni, kterou mám s poctivým domácím pečením spojenou od dětství.

Když potřebuji něco domácího ke kávě a nechci čekat na dlouhé kynutí, přijdou na řadu právě tyhle koláčky bez kynutí. Jsou měkké, voňavé, s poctivou tvarohovou náplní, povidly a máslovou drobenkou, a hotové bývají za chvíli. Hodně dělá i závěrečné potření rozpuštěným máslem s rumem, díky kterému zůstane povrch jemný a kuchyň voní ještě dlouho po upečení.

Když potřebuji upéct něco domácího ke kávě i na druhý den ke snídani, sahám právě po tomto kynutém koláči s tvarohem, ovocem a drobenkou. Těsto je poctivé, ale přitom dobře tvárné, náplň zůstane jemná a jahody s borůvkami mu dají svěží chuť. Mám ráda, že z jedné dávky udělám dva velké nebo čtyři střední koláče a každý si utrhne svůj kousek.

Když jsem tyhle valašské kynuté koláče pekla poprvé, měla jsem trochu respekt hlavně z těsta. Nakonec právě omládek a tenčí vrstva těsta udělaly největší službu. Koláče vyšly velké, kulaté, s poctivou makovou i tvarohovou náplní a křehkou drobenkou. Jsou sváteční, ale přitom úplně domácí a člověk z nich má radost už ve chvíli, kdy se začnou v troubě zvedat okraje.

Na frgály si vzpomenu vždycky ve chvíli, kdy chci upéct něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku. Jsou to velké kulaté koláče z tenkého kynutého těsta, s pořádnou vrstvou tvarohu nebo povidel a s drobenkou navrch. Právě ta bohatá náplň a tenčí těsto z nich dělají pečení, které vypadá svátečně, ale doma se dá zvládnout bez velkého stresu.

Vypadají slavnostně, ale doma je dělám ve chvíli, kdy chci upéct něco hezkého bez zbytečného složitění. Andělské slzy s čokoládovým jogurtem mají jemnou tvarohovou náplň, měkký spodek a nahoře lehkou bílkovou peřinku, ze které se po vychladnutí začnou tvořit typické zlatavé kapky. Právě tahle drobnost z nich dělá koláč, na který se u nás vzpomíná ještě druhý den.