Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.
Věnečky z odpalovaného těsta jsem kdysi brala jako zákusek, který patří spíš do cukrárny než do běžné domácí kuchyně. Pak jsem si našla vlastní rytmus, přišla na pár drobností kolem pečení a od té doby je dělám doma bez velkého stresu. Tenhle recept mám ráda, protože je poctivý, těsto je jen z několika základních surovin a největší rozdíl udělá správně odpálené těsto a trpělivost při pečení.
Když chci doma udělat něco sladkého, co vypadá slavnostně, ale přitom nezabere celé odpoledne, sahám po císařském trhanci. Tahle verze s malinami a malinovou pěnou je krásně nadýchaná díky vyšlehaným bílkům, voní po vanilce, citronové kůře a troše rumu a na talíři působí mnohem složitěji, než ve skutečnosti je.
Byla by škoda připravit se o lahodnou chuť domácích kynutých houskových knedlíků jen ze strachu z jejich přípravy. Postupujte krok po kroku a nemůžete udělat chybu.
Když se doma pečou buchty, pozná to každý už ode dveří. Dělám je hlavně o víkendu, když chci něco poctivého ke kávě i ke snídani na druhý den, a tenhle recept mám ráda kvůli jemnému těstu s citronovou kůrou a žloutky. Díky správnému poměru mléka, tuku a droždí vyjdou buchty opravdu jako peříčko a hezky se od sebe odtrhují.
Žloutkové šátečky z listového těsta patří mezi ty dezerty, které vypadají jako z cukrárny, ale zvládne je každý doma. Klíč je v hedvábném žloutkovém krému s rumem a vanilkovou pastou, který se rozplývá v ústech.
Domácí paštika z pečeného vepřového masa a čerstvých jater, ochucená tymiánem, hřebíčkem a muškátovým oříškem. Recept na zavařované skleničky, které vydrží celou zimu.
Když se u nás doma pečou kynuté buchty s povidly, poznám to dřív, než dojdu do kuchyně. Voní máslem, vanilkou a trochu i dětstvím. Dělám je hlavně o víkendu, když je čas nechat těsto v klidu vyrůst, a držím se pár obyčejných pravidel – vlažné mléko, nepřepálené máslo a povidla, která nejsou ani tuhá, ani řídká.
Když se v létě objeví první borůvky, u nás doma je skoro jisté, že přijde na řadu plech moravských koláčů. Dělám je z poctivého kynutého těsta s máslem, rumem a citronovou kůrou, takže krásně voní a i druhý den zůstávají měkké. Tvarohová náplň je jemná, borůvky šťavnaté a drobenka udělá přesně to, co od správného domácího koláče čekám.
Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.
Když se doma sejdou houby, smetana a chuť na něco poctivého, bývá u nás jasno. Houbová smetanová omáčka s bramborovým knedlíkem je přesně ten typ oběda, který voní po staré české kuchyni, ale přitom se dá uvařit i z běžných surovin včetně mražených hub. Mám ráda její jemně nakyslou chuť, kousek petrželky navrch a to, že si ji člověk snadno přizpůsobí podle toho, co má zrovna doma.
Na plechu vypadá nenápadně, ale po rozkrojení udělá jahodový obláček vždycky velký dojem. Dělám ho hlavně tehdy, když chci něco slavnostnějšího, ale nechci se pouštět do dortu. Kouzlo je v lehkých piškotových vrstvách, vanilkovém máslovém krému a jahodovém sirupu, který celý moučník krásně zvláční.
