Krupicová kaše, u nás doma grízka a na Slovensku grízik, patří k jídlům, která vytáhnu ve chvíli, kdy chci něco teplého, rychlého a uklidňujícího. Stačí mléko, dětská krupice, trochu cukru a kousek másla, ale právě v tom je její síla. Když ji nahoře popráším kakaem nebo skořicí a nechám rozpustit máslo, vrací mě pokaždé rovnou do dětství.

Když se u nás doma pečou dukátové buchtičky s vanilkovým krémem, je hned jasné, co bude k obědu za malý svátek. Mám je ráda hlavně o víkendu, kdy je čas nechat kynuté těsto v klidu pracovat a pak vytáhnout z trouby plech měkkých, máslem potřených buchtiček. Tento recept je poctivý, přitom srozumitelný, a vanilkový krém dělám z mléka a pudinku, takže není zbytečně složitý.

Uzená žebra jsem dlouho dělala jen vařená, bez jakéhokoliv finišování. Pak jsem je jednou zkusila potřít marinádou a dopéct v troubě – a od té doby jinak nedělám.

Když chci doma připravit něco poctivého ke chlebu, co vydrží v lednici a hodí se k večeři i na návštěvu, dělám nářez z lisovaného vepřového kolena. Není to složité, jen je potřeba dopřát masu čas, dobře ho dochutit česnekem a po uvaření ho správně stlačit ve formě. Výsledek stojí za to hlavně vychlazený, nakrájený na tenké plátky s křenem, hořčicí a kyselou okurkou.

Když doma zůstanou dva hodně zralé banány a nikomu se nechce pro pečivo, přichází u nás na řadu banánové lívance. Jsou rychlé, měkké, hotové za chvilku a stačí na ně pár běžných surovin včetně trošky mléka a prášku do pečiva. Těsto mívám nejraději rozmixované tyčovým mixérem, protože je pak hladké a lívance se na pánvi hezky obracejí.

Hermelínová pomazánka s vejci a opečenou šunkou je klasika, která se na každém stole ztratí jako první. Krémová, plná chuti a hotová za dvacet minut.

Když potřebuji doma připravit něco sladkého na svačinu a nechci sahat po kupovaných tyčinkách, dělám tyto ovocné rolky neboli slánky. Jsou z jablek, banánu, trochy ovesných vloček a špetky skořice, bez přidaného cukru a dobře se jedí i menším dětem. Nejvíc se mi na nich líbí to, že stačí ovoce rozmixovat, rozetřít na plech a nechat pomalu usušit.

Když chci doma udělat palačinky a nechce se mi otevírat mléko, sáhnu po sodovce. Těsto je díky ní lehké, palačinky se hezky rozlévají po pánvi a po usmažení zůstávají jemné a pružné. Do těchto dávám sladký tvaroh a nahoře klidně trochu marmelády nebo pár jahod, přesně jak to máme doma nejradši k odpolednímu čaji.

Měkké zavařené okurky umí naštvat víc, než by člověk čekal. Přitom často nejde o ocet ani o sůl, ale o jednu drobnost navíc: list s vyšším obsahem tříslovin nebo kousek křenu, který pomůže udržet pevnou strukturu.

Sekaná zabalená do vepřové bránice je jeden z těch receptů, které vypadají složitě, ale v praxi se skoro připraví samy. Bránice maso obalí, udrží šťávu uvnitř a po upečení vytvoří zlatavou kůrčičku, která voní kořením po celém bytě.

Tvarohový moučník s marmeládou patří mezi ty recepty, které nevyžadují žádné kuchařské umění, a přesto pokaždé ohromí. Litý základ, hustá tvarohová náplň a vrstva marmelády nahoře – a výsledek je přesně ten typ koláče, který se krájí ještě teplý, protože nikdo nepočká.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku, sahám po vepřové panence s liškovou omáčkou a bramborovými kroketami. Je to jídlo, které vypadá svátečně, přitom se dá zvládnout bez složitých fíglů. Panenka se nejdřív zprudka opeče a pak dojde v troubě, omáčku podrží lišky, smetana a trocha citronové šťávy.