Věnečky mají pověst cukrařiny, do které se člověk pouští až po několika povedených buchtách. Za mě je to trochu přehnané. Když pohlídáte správně odpálené těsto, vejce přidáte až do vlažné hmoty a hlavně nebudete během pečení otevírat troubu, dostanete poctivý zákusek, který chutná jako z vitríny staré dobré cukrárny.

Vepřová směs s bramboráčky je jedno z těch jídel, které nikdo nečeká a všichni si přidají. Šťavnaté nudličky z vepřové kýty s paprikou, žampiony a pórkem, dochucené pořádně pikantním kořením, sedí na domácích bramboráčcích jako stvořené. Přitom příprava nezabere víc než hodinu a suroviny najdete v každém obchodě.

Štajryš je staročeský pokrm ze západních a jižních Čech, který spojuje kroupy, kysané zelí, brambory a slaninu. Peče se na plechu dozlatova a voní majoránkou.

Perník patří k těm receptům, které se vám dostanou pod kůži jednou provždy. Tento voňavý perník z hrnku nevyžaduje vážení ani složité postupy – všechno se smíchá v robotu, nalije do pekáče a za čtyřicet minut máte doma dezert, který voní skořicí, rumem a dětstvím zároveň.

Jsou jídla, kolem kterých se zbytečně moc nemluví, protože mluví sama za sebe. Dědova papriková sekaná, k tomu hlávkové zelí na valašský způsob a nové brambory, je přesně ten případ: poctivý oběd z obyčejných surovin, který stojí hlavně na dobrém dochucení, šťávě z pekáče a správně udělaném zelí.

Když se doma objeví miska borůvek a já nechci trávit půl odpoledne v kuchyni, přichází na řadu právě jogurtový koláč s drobenkou. Je vláčný díky hustému bílému jogurtu, těsto se jen promíchá vařečkou a navrch stačí borůvky a pár drobků z másla, mouky a cukru. Je to přesně ten typ pečení, který voní domovem a zvládne ho i člověk, co si na složité moučníky moc nepotrpí.

Když se v létě objeví první borůvky, u nás doma je skoro jisté, že přijde na řadu plech moravských koláčů. Dělám je z poctivého kynutého těsta s máslem, rumem a citronovou kůrou, takže krásně voní a i druhý den zůstávají měkké. Tvarohová náplň je jemná, borůvky šťavnaté a drobenka udělá přesně to, co od správného domácího koláče čekám.

Když se u nás doma sejdou zralé švestky a venku už je cítit podzim, beru velký pekáč a dělám pečená švestková povidla do zásoby. Mám je ráda hlavně proto, že se o ně trouba z velké části postará sama a výsledkem jsou hustá, tmavá povidla s rumem, skořicí a trochou octa, která se hodí do buchet i jen tak na chleba s máslem.

Domácí kečup jsem vařila roky na sporáku a nikdy mě to nebavilo. Pak jsem objevila pečenou variantu a zpátky se nevracím. Zelenina jde do trouby, vy si jdete číst knížku a za hodinu máte základ, který chutná líp než cokoliv z obchodu.

Když chci upéct moučník, který vydrží i pro návštěvu na další den, sahám právě po medových řezech. Mají ten svůj starosvětský půvab, krásně změknou přes noc a díky medovým plátům, vařenému krému a vrstvě džemu chutnají poctivě domácím způsobem, jaký si pamatuji z rodinných oslav.

Na valašský kontrabáš si vždycky vzpomenu ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého, sytého a bez zbytečné parády. Brambory, pohanka, cibule, česnek a kousek uzeného udělají dohromady jídlo, které krásně voní po majoránce, je levné a v zapékací míse se skoro udělá samo.

Když k nám přijede návštěva, vím předem, co bude k obědu. Hovězí roštěná s rýží je u nás taková rodinná jistota – poctivé jídlo z jednoho hrnce, které sází na cibuli, hořčici a pomalé dušení, díky němuž maso změkne přesně tak, jak má. Není to žádná složitost, jen chce dát roštěné čas, a pak je z toho oběd, na který se všichni těší už od rána.