Palačinky jako z mlíčnáku nejsou náhoda – jsou výsledek správného poměru surovin a trpělivosti s těstem. Recept na tenké, vláčné palačinky, které se nepřipalují a drží tvar.

Karamelizované kysané zelí je příloha, která se u nás doma nikdy nedojí v klidu – vždycky někdo ukradne lžíci ještě před podáváním. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla: správně zkaramelizovaná cibulka na sádle a zahušťování syrovou bramborou místo jíšky dělají zásadní rozdíl.

Párky moc ráda nemám, ale tohle je přesně ten případ, kdy musím udělat výjimku. Toustový chléb rozválený válečkem, plát sýra, párek zarolovaný dovnitř, obaleno ve vajíčku a strouhance a smaženo na oleji dozlatova. Výsledek je tak dobrý, že jsem recept musela okamžitě zapsat.

Hovězí guláš je přesně to jídlo, u kterého se nevyplácí spěchat. Když se maso táhne pomalu a cibule dostane čas, odmění se vám hrncem, který voní po paprice, majoránce a poctivé kuchyni. A pokud jste stejně jako já zapomněli koupit noky, jsou tu kluski podle sousedky – jednoduchá bramborová příloha, hotová dřív, než by člověk čekal.

Mrkvová bábovka patří k těm receptům, které vypadají nenápadně, ale výsledek vás pokaždé překvapí. Těsto je díky nastrouhané mrkvi krásně vláčné, drží vlhkost i druhý den a navíc má tu nejhezčí přirozenou barvu bez jediné kapky barviva.

Plněné papriky a koule s rajskou jsou přesně ten typ oběda, u kterého se doma najednou všichni podezřele motají kolem kuchyně. Já je tentokrát dělám praktičtěji: papriky i koule upeču jen ve šťávě v pečence a rajskou omáčku připravím zvlášť. Je v tom méně zmatku, maso se hezky zatáhne a papriky se nerozvaří do smutné bačkory.

Znojemská omáčka je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velké divadlo, ale na talíři udělá pořádek během pár minut. Kyselé okurky, hořčice, cibule a měkké vepřové maso spolu fungují staromódně, ale spolehlivě.

Kynutý borůvkový koláč je přesně ten typ pečení, který voní po létě a trochu i po babiččině kuchyni. Není na něm nic složitého, ale jedno pravidlo má: těsto musí zůstat měkké, jinak z něj bude po upečení kus smutku místo vláčného koláče.

Kotlety po cikánsku jsou u nás doma klasika, která se na stůl dostane pokaždé, když chci uvařit něco poctivého bez dlouhého přemýšlení. Maso dušené v omáčce ze slaniny, cibule, sladké i pálivé papriky a protlaku – a k tomu těstoviny, které tu omáčku krásně vstřebají.

Obrané maso ze stehen, zbylé zelí, pokrájené knedlíky a výpek ze dna pečenky. To je čmochyáda – zapečené zbytky, které u nás doma mizí lžící přímo z formy.

Šalamounské řezy si spousta lidí pamatuje pod jiným názvem, ale princip je pořád stejný: kakaové těsto, rumová poleva a kokos navrch. Je to přesně ten moučník, který po upečení nevypadá okázale, zato na plechu mizí překvapivě rychle.

Tažený závin jsem se dlouho bála. Ne proto, že by byl složitý na suroviny, ale kvůli těstu – tahání ho na průhlednou vrstvu mi přišlo jako kouzelnický trik, ne jako něco, co zvládnu doma na kuchyňském stole. Nakonec jsem se přemohla a výsledek byl perfektní.