Když se u nás doma sejde rodina a večer se protáhne na zahradu nebo na chalupu, často končím u jednoho osvědčeného pekáče. Buřty na pivu jsou syté, nenáročné a většinu práce za mě udělá trouba. V tomhle postupu mám ráda hlavně černé pivo, hodně cibule a nařezané špekáčky, které do sebe natáhnou šťávu i chuť koření.

Když chci uvařit poctivý oběd, na který se doma těší už od rána, dělám vařené uzené maso s kysaným zelím a bramborovým knedlíkem. Je to syté, voňavé a přitom bez zbytečné složitosti. Uzené nechám změknout pomalu, zelí jen lehce podusím na cibulce s trochou cukru a část vmíchám až nakonec syrovou, aby mělo hezký švih.

Když chci vařit něco sytého, co udělá radost celé rodině a přitom nebudu stát půl dne u sporáku, sáhnu po tomto jídle z jednoho pekáče. Formanské závitky z bůčku se pečou rovnou s kysaným zelím, do kterého dávám i jablko místo cukru, a právě to mu dodá příjemně vyváženou chuť.

Večer zadělám, ráno vytvaruji bochník a zbytek už za mě skoro udělá trouba. Tenhle chlebík podle Ládi Hrušky peču ve dnech, kdy chci domácí pečivo bez dlouhého hnětení, a přidávám do něj třetinu žitné mouky a semínka, díky kterým má plnější chuť i hezkou střídku.

Zelňačka je pro mě synonymem podzimního tepla a pohodlí. Tenhle recept na hustou zelňačku s klobásou a pořádnou jíškou jsem vařila stokrát a pokaždé z hrnce nezbyde ani kapka.

Zelňáky mám ráda hlavně ve dnech, kdy doma není nic moc plánovaného, ale hlad se hlásí docela hlasitě. Z pár vajec, mouky a půlky hlávky zelí uděláte smažené placky, které jsou levné, syté a překvapivě dobré i bez masa.

Uvařte si poctivý pavlišovský řízek se šťavnatým kysaným zelím a houskovým knedlíkem! Tradiční podkrkonošský oběd na 4 porce připravíte snadno za 90 minut.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád poctivě domácího, sáhnu po husarské roládě. Je to jídlo, které vypadá pracně, jenže ve skutečnosti stojí hlavně na dobrém dochucení masa, pevně stočené roládě a výpeku, který udělá polovinu práce za vás. S domácími noky a hrstí zelené petrželky je to přesně ten oběd, po kterém bývá u stolu na chvíli ticho.

Dlouhé roky jsem dršťkovou polévku doma vařila hlavně na přání manžela a sama jsem kolem ní chodila s respektem. Jenže když jsem si pohrála s poctivým cibulovým základem, česnekem, paprikou a předvařené dršťky ještě jednou krátce povařila, začala mi chutnat i mně. Dnes ji dělám jako sytou víkendovou polévku, která zahřeje, zasytí a přitom není nijak složitá.

Zapečené brambory jsou u nás doma klasika, ke které se vracím pokaždé, když chci něco sytého a přitom bez zbytečného povyku v kuchyni. Tento recept kombinuje uvařené brambory, křupavou slaninu, pórek a zapečený eidam. A výsledek je přesně ten typ jídla, které zmizí z pekáče dřív, než se nadějete.

Jednou jsem chtěla udělat k obědu něco pořádného, ale ne zase zbytečně složitého, a vznikla z toho tahle moje kombinace masa na černém pivu a pizza bramboráků. Bůček je šťavnatý, kuřecí steak zase rychle hotový, a právě černé pivo spolu s česnekem a cibulí udělá omáčku i vůni, kvůli které se všichni motají kolem trouby dřív, než je jídlo na stole.

Škvarkové placky patří k těm receptům, které v naší rodině nikdo nepovažuje za nic zvláštního a přitom zmizí z plechu rychleji než cokoliv jiného. Kynuté těsto se sádlem a nasekanými škvarky, posypané hrubozrnnou solí a drceným kmínem: tohle je pečivo, které voní celým bytem a u kterého se nedá odolat.