Když vím, že doma došel chleba a do obchodu se mi opravdu nechce, sahám po tomhle rychlém domácím chlebíku z droždí. Je hotový za pár hodin, krásně provoní byt a díky pečení v přikrytém pekáči má pevnou kůrku a měkkou střídu, kterou máme doma nejradši.

Klasického vepřového ptáčka dělám spíš ve chvíli, kdy mám klid a chuť si s ním pohrát. Když ale potřebuji poctivý oběd bez motání závitků, sáhnu po těchto vepřových kostkách na cibuli se slaninou, vejcem, kyselou okurkou a uzeninou. Všechno, co mám na ptáčcích ráda, je tady pohromadě – jen v jednodušší a praktičtější podobě.

Když je venku horko a nikomu se nechce stát dlouho u sporáku, sahám doma po jídlech, která zasytí a přitom nepůsobí těžce. Tyhle pečené bramborové dukáty s pažítkovým tvarohem a okurkovým salátem z podmáslí dělám právě v takové dny nejraději – stačí pár běžných surovin, trouba odvede většinu práce a kmín s lehce opečenými bramborami udělají svoje.

Když chci mít doma něco po ruce na dny, kdy se nestíhá, sahám po domácí vepřové ve sklenici. Hodí se na chleba, k bramborám i jako základ rychlého oběda a její velká výhoda je v tom, že stačí maso, sůl, trocha vody a poctivé dvojí zavaření. Nejraději dělám směs z plecka a bůčku, protože maso zůstane šťavnaté a po otevření sklenice voní přesně tak, jak má.

Když se domů vrátíme později a na sporáku má být co nejdřív něco teplého, často u nás vyhrává právě blesková pórková polévka. Je levná, jemná, zasytí a vystačí si s pár běžnými surovinami – pórkem, bramborou, máslem a mlékem. Mám ráda, že po krátkém orestování pórek zesládne a polévka pak chutná mnohem kulatěji než z obyčejně povařené zeleniny.

Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.

Když doma potřebuji nachystat rychlou snídani nebo něco malého k večeři, často sáhnu právě po tvarohové pomazánce. Je hotová za 5 minut, stojí pár korun a díky cibulce, mleté paprice a špetce kmínu má výraznější chuť, než by člověk od tak jednoduché věci čekal.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

Vepřová žebra z jednoho pekáče jsou přesně ten typ jídla, které vypadá nenápadně, ale u stolu způsobí mlaskání a příjemné ticho, kdy všichni jen jedí a nikdo nemluví. Tajemstvím je marináda, dijonská hořčice a pomalé pečení na 115 stupňů po celé čtyři hodiny.

Kysané zelí pod kuřetem není jen příloha – je to základ, který maso během pečení udržuje šťavnaté a zároveň se sám provoní kuřecí šťávou a slaninou. Tohle jídlo patří k těm, která nevyžadují skoro žádnou přípravu, a přitom na stole vypadají, jako byste strávili v kuchyni hodiny. Stačí pekáč, pár surovin a trouba rozehřátá na 200 °C.

Jsou dny, kdy člověk nechce vymýšlet nic složitého, ale na stole chce mít teplý a poctivý oběd. Právě tehdy u nás přicházejí na řadu kuřecí nudličky s mexickou zeleninou, hráškem a rýží – jídlo hotové bez zbytečných okolků, z běžných surovin a s chutí, kterou udělá cibulový základ, paprika, česnek a trochu rajského protlaku.

Když se ochladí a doma je chuť na něco sytého, sahám často právě po sedláckých bramborách. Je to poctivé, cenově rozumné jídlo z brambor, kysaného zelí a opečené uzeniny, které zasytí bez složitého vaření a voní po kmínu, cibulce a pánvičce, na které se všechno hezky spojí.