Vánočka patří k těm pečivům, která spoustě lidí nahánějí respekt – těsto z droždí, pletení, kynutí. Přitom s dobrým receptem a trochou trpělivosti ji zvládnete i napoprvé. Tento recept pracuje s kombinací hladké a polohrubé mouky, čerstvými kvasnicemi a domácími žloutky, které dají těstu krásně zlatavou barvu. Výsledek? Vánočka voňavá, vláčná a taková, jakou si pamatujete od babičky.
Koblihy patří mezi ty dezerty, které se nedají ničím nahradit. Nadýchané kynuté těsto, zlatavá kůrčička ze smažení a uvnitř hustý vanilkový krém – to je kombinace, která funguje pokaždé. Recept vychází z klasického postupu s čerstvým droždím a třemi žloutky v těstě, díky nimž jsou koblihy vláčné i druhý den.
Když chci upéct něco, co připomíná staré nedělní pečení u babičky, sáhnu právě po kynutém koláči na plech s mákem a tvarohem. Je s ním o trochu víc práce než s litou buchtou, ale odměnou je měkké těsto, poctivé náplně a krásně úhledné kostky, které se dobře servírují i nosí na návštěvu.
Když se doma pečou buchty, pozná to každý už ode dveří. Dělám je hlavně o víkendu, když chci něco poctivého ke kávě i ke snídani na druhý den, a tenhle recept mám ráda kvůli jemnému těstu s citronovou kůrou a žloutky. Díky správnému poměru mléka, tuku a droždí vyjdou buchty opravdu jako peříčko a hezky se od sebe odtrhují.
Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se staré recepty drží zuby nehty. Uvnitř tvaroh, nahoře povidla a drobenka, takže žádná nuda na jedno brdo. Jsou trochu pracnější než obyčejný koláč na plech, ale odměna je poctivá a na stole vypadají, jako by se v kuchyni dělo něco slavnostního.
Kynutý koláč s tvarohem, meruňkami a švestkami je přesně ten typ pečení, který dává smysl hlavně v době, kdy ovoce dozrává skoro rychleji, než ho stihnete sníst. Za mě je na něm nejlepší to, že není přezdobený ani složitý.
Šlehačkové šátečky patří k těm receptům, které nevyžadují žádné velké kuchařské umění, ani dlouhý nákupní seznam. Těsto ze čtyř surovin – mouka, šlehačka, máslo a špetka soli – se připraví za pár minut, odpočine si v lednici a pak ho naplníte tvarohovou nebo makovou náplní podle nálady. Výsledek je jemné, křehké pečivo, které zmizí z plechu dřív, než vychladne.
Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se na Moravě s koláči nemaže. Uvnitř tvaroh, nahoře ovoce, přes to drobenka a hotovo. Když je borůvek málo, rybíz to bez řečí zachrání.
Kynutý borůvkový koláč je přesně ten typ pečení, který voní po létě a trochu i po babiččině kuchyni. Není na něm nic složitého, ale jedno pravidlo má: těsto musí zůstat měkké, jinak z něj bude po upečení kus smutku místo vláčného koláče.
Kynuté koláče se sádlem a tučným tvarohem patří k těm receptům, které se jednou naučíte a pak je pečete celý život. Těsto je vláčné, drobenka křupavá a náplně si přizpůsobíte přesně podle nálady.
Tyto domácí loupáky jsou pro mě synonymem pohody a lásky, kterou do pečení vkládám, protože nic nepřekoná ten moment, kdy si děti berou ještě vlažné pečivo, které se rozplývá na jazyku.











