Když je venku léto a na lince leží miska jablek, u nás doma často přijde řada právě na štrúdl. Dělám ho z těsta s máslem, trochou octa a vlažnou vodou, se kterým se pracuje překvapivě klidně, nelepí se a při balení nepraská. Náplň držím jednoduchou – nastrouhaná jablka, skořice, rozinky a oříšky – protože právě v tom je jeho síla.

Když chci doma uvařit opravdový sytý oběd, který voní už ode dveří, dělám vepřové výpečky s chlupatým knedlíkem a zelím z červené řepy. Je to poctivá česká klasika, ale řepové zelí ji příjemně odlehčí a dodá jí hezkou barvu i lehce nasládlou chuť.

Utopenci patří k těm pokrmům, které v Česku nepotřebují žádné představení. Nakládané buřty v octovém nálevu s cibulí a česnekem jsou klasikou hospodských sklenic i domácích spíží. Krájení na plátky místo celých buřtů má jeden zásadní praktický důvod: nálev prostoupí maso mnohem rychleji. Místo obvyklého týdne čekání můžete ujídat klidně po dvou dnech.

Aspikové bábovičky jsou přesně to jídlo, které vypadá trochu retro, ale na stole mizí překvapivě rychle. Když se udělají z obraného ovarového masa, okurky, cibule a papriky.

Tažený závin jsem se dlouho bála. Ne proto, že by byl složitý na suroviny, ale kvůli těstu – tahání ho na průhlednou vrstvu mi přišlo jako kouzelnický trik, ne jako něco, co zvládnu doma na kuchyňském stole. Nakonec jsem se přemohla a výsledek byl perfektní.

Tohle je přesně ten oběd, který vypadá slavnostněji, než kolik s ním ve skutečnosti je práce. Sekaná se slaninou pečená na zelenině pustí do pekáčku chuť, omáčka se pak jen doladí a kynutý knedlík to celé podrží, jak má.

Pikantní okurkový salát zavařený do sklenic patří k těm věcem, které si připravíte za půl hodiny, ale odmění vás ještě několik dní.

Domácí bramborový chleba patří k těm receptům, které se předávají z generace na generaci – a není divu. Strouhaná vařená brambora dělá těsto neuvěřitelně vláčné a bochník zůstává měkký i druhý nebo třetí den. Příprava je přitom jednoduchá: kvásek, mouka, brambory a hodina kynutí.

Klasický rajčatový salát si pamatuji hlavně ve verzi, kde bylo všechno trochu utopené v majonéze. V horku na to ale upřímně nemám náladu, takže dělám lehčí variantu s vejci, šalotkou a jednoduchou octovou zálivkou.

Koprovka je přesně to jídlo, které doma rozdělí stůl na dva tábory. U nás ale ta mléčná, babičkovská, mizí spolehlivě a děti na ni nebrblají, zatímco verze z vývaru by neprošla ani omylem.

Okurkový salát je maličkost, ale zálivka rozhodne skoro o všem. Jedna je ostřejší jako ze školní jídelny, druhá jemnější k řízku a třetí se hodí, když nechcete, aby okurky plavaly ve vodě.

Vypadá to skromně, ale na talíři to funguje až překvapivě dobře. Studentský řízek z gothaje dělám ve chvíli, kdy chci rychlou teplou večeři z obyčejných surovin, a letní bramborový salát se slaninou, cibulí a jemně kyselou zálivkou mu dodá přesně to, co potřebuje. S tatarkou je to stará dobrá kombinace, která má pořád co nabídnout.