Koprovka je přesně to jídlo, u kterého se rodiny dělí na dva tábory. Jenže když se neodbude vodou a postaví se na poctivém hovězím vývaru, másle a čerstvém kopru, bývá po sporech docela rychle. K tomu měkký kynutý knedlík a oběd je vyřešený.

Když potřebuji uvařit něco obyčejného, sytého a bez zbytečného vymýšlení, sahám po bramborovém přívarku. Je hotový z běžných surovin, které mívám doma skoro pořád, a díky kombinaci jíšky, zátřepky, bobkového listu a trošky octa má přesně tu starou domácí chuť, kterou si u nás každý rád přidá.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Stříbrný příbor umí být krásný detail na stole, jenže stačí pár měsíců v šuplíku a místo lesku je z něj šedý smutek. Naštěstí se s tím dá něco dělat, ale ne každá babská rada je pro stříbro dobrý nápad. Za mě funguje jednoduché pravidlo: nejdřív šetrně, bez drhnutí, a teprve pak sahat po silnějších prostředcích.

Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.

Když chci udělat opravdu poctivý nedělní oběd, u nás doma téměř vždy vyhraje pečená kachna s červeným zelím a knedlíky. Kachnu peču pomalu zhruba 3 hodiny, aby byla krásně měkká, a k ní dělám bramborový i kynutý knedlík, protože každý u stolu má svého favorita. Právě kombinace pomalého pečení, kmínu, zelí se sladkokyselou chutí a domácích knedlíků dělá z tohoto jídla klasiku, ke které se ráda vracím.

Večer po vaření baršče mi zůstala přecezená řepa a byla by škoda ji nechat ležet v lednici. Právě z ní dělám chłodnik, studenou polévku z řepy a okurek, která je v horku příjemně osvěžující, nenáročná a díky kefíru krásně svěží. Stačí pár běžných surovin, trochu kopru a čas na vychlazení.

Skvělá volba pro dny, kdy je venku horko, nikomu se nechce stát dlouho u sporáku a v lednici se sejde pár kousků zeleniny, vajíčka i zbytek šunky. Tenhle letní salát dělám právě tehdy nejraději, protože je sytý, rychlý a díky zálivce s majonézou, hořčicí a worcesterem má výraznou chuť, kterou doma máme moc rádi.

Tahle maková roláda s tvarohově-smetanovým krémem je jemná, hezky drží tvar a díky osvědčenému poměru bílků, máku a mouky se plát dobře stáčí a nepraská. Citronová kůra v krému a tenká vrstva pikantní marmelády jí dají šmrnc, kvůli kterému zmizí ze stolu opravdu rychle.

Pečená kachna patří k největším svátečním klasikám české kuchyně. Tento recept vás provede přípravou šťavnaté kachny, domácích houskových knedlíků a cuketového zelí, které překvapí svou lehkostí.

Jsou jídla, kolem kterých se zbytečně moc nemluví, protože mluví sama za sebe. Dědova papriková sekaná, k tomu hlávkové zelí na valašský způsob a nové brambory, je přesně ten případ: poctivý oběd z obyčejných surovin, který stojí hlavně na dobrém dochucení, šťávě z pekáče a správně udělaném zelí.

Když se u nás doma sejdou zralé švestky a venku už je cítit podzim, beru velký pekáč a dělám pečená švestková povidla do zásoby. Mám je ráda hlavně proto, že se o ně trouba z velké části postará sama a výsledkem jsou hustá, tmavá povidla s rumem, skořicí a trochou octa, která se hodí do buchet i jen tak na chleba s máslem.