Cuketa patří k surovinám, které se v létě doma točí pořád dokola, a právě v takových dnech dělám tohle zapečené krůtí maso nejraději. Je syté, přitom ne těžké, všechno se naskládá do jednoho pekáče a zelenina pustí při pečení šťávu, díky které zůstane maso pěkně šťavnaté. U nás vyhrává kombinace krůtího masa na dně, silnějších kusů cibule, koleček cukety a hub, nahoře jen koření a trouba se postará o zbytek.
Když chci uvařit něco poctivého, sytého a bez zbytečných cavyků, sahám právě po bramborových haluškách s kysaným zelím a slaninou. Je to jídlo, které voní domovem, vystačí pro více lidí a stojí hlavně na obyčejných surovinách. Na jemně strouhaných bramborách, kysaném zelí a křupavé slanině.
Domácí pizza má jednu velkou výhodu oproti té z krabice: víte přesně, co do ní dáváte. Těsto ze základních surovin, rajčatová omáčka připravená za pět minut a obloha přesně podle vaší chuti. Žádné kompromisy, žádné přebytečné přísady. Tento recept vychází z osvědčeného základu, který funguje jak pro tenké neapolské těsto, tak pro nadýchanější variantu vhodnou pro české chutě.
Jsou dny, kdy člověk otevře lednici, chvíli na ni kouká a pořád neví. Přesně tak u nás vznikly tyto vepřové plátky na paprikách a cuketách s rýží – z obyčejných surovin, které byly zrovna po ruce. Maso se nejdřív zprudka opeče na sádle, pak se dusí s cibulkou, česnekem a sladkou paprikou a nakonec se přidá zelenina, díky které je celé jídlo šťavnaté a příjemně lehké.
Když chci uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl dne u sporáku, sahám po zapečených šunkoflecích. V této verzi přidávám i červenou řepu, která jídlu dá šťavnatost, hezkou barvu a lehce zemitou chuť, ale pořád zůstává příjemně domácí a úplně nenáročná.
Kuřecí stehna marinovaná v jogurtu, olivovém oleji a směsi koření, upečená společně s brambory a mrkví na jednom plechu. Výsledek je šťavnatý, voňavý a nevyžaduje skoro žádné nádobí.
Když po obědě zůstane pečené maso, trochu zelí, pár knedlíků a v pekáči výpek, u nás doma je jasno. Přijde na řadu čmochyáda – obyčejná, teplá a poctivá večeře ze zbytků, která se jen promíchá a zapeče v jednom pekáči. Právě výpek a spojení masa se zelím dělají z téhle skromné směsi jídlo, na které se druhý den těšíme skoro víc než na původní oběd.
Lečo nemusí být jen sklenička ze spíže. Tohle je poctivá verze s oloupanými špekáčky, paprikami al dente a zvlášť usmaženými vajíčky na másle – a podává se s čerstvým chlebem.
Když potřebuji k pečenému masu nebo karbanátkům rychlou a levnou přílohu, často skončím právě u rajčatového zelí. Dělám ho z obyčejného hlávkového zelí, rajčatového protlaku a cibule, takže není potřeba nic složitého shánět. Má příjemně sladkokyselou chuť, hezkou barvu a díky mouce bez bílé klasiky se dá udělat i o něco lehčí.
Třináct kilo kuřecího masa, pět kilo mrkve, čtyři hlávky zelí a patnáct kilo jasmínové rýže. To byl náš tábor. Recept na kuřecí čínu, který zvládnete ve třech – nebo klidně sami doma pro rodinu.
Čína patří mezi ta jídla, která se zdají být výsadou asijských restaurací nebo vietnamských bistrer – jenže doma ji uděláte stejně dobře, možná i lépe. Klíč je v marinádě, která maso nechá odpočinout přes noc. Vepřové nudličky s kari, worcesterem a hořčicí pak na pánvi zezlátnou do křehka a s rýží tvoří sytou večeři, na které nebude nic zbývat.
Tohle jídlo vzniklo čistě z nouze – měla jsem v lednici zbylé brambory a hrst zeleniny, která se dožadovala spotřebování. Za dvacet minut stála na stole voňavá pánev se smetanovou omáčkou, do které se rozpustil Grana Padano, a celá rodina se ptala, jestli je toho dost na přídavek.
