Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Když doma chystám svíčkovou, rajskou nebo obyčejnou houbovou omáčku, sahám poslední dobou právě po těchto kynutých kurkumových knedlících bez vajec. Jsou levné, z pár základních surovin a díky špetce kurkumy mají hezkou barvu, která na talíři vypadá mileji než úplně obyčejný bílý knedlík. Těsto zadělávám jen z hrubé mouky, vody, droždí, soli a trošky cukru do kvásku, takže je to recept, který se hodí i ve chvíli, kdy lednice zrovna nehýří zásobami.

Klasického vepřového ptáčka dělám spíš ve chvíli, kdy mám klid a chuť si s ním pohrát. Když ale potřebuji poctivý oběd bez motání závitků, sáhnu po těchto vepřových kostkách na cibuli se slaninou, vejcem, kyselou okurkou a uzeninou. Všechno, co mám na ptáčcích ráda, je tady pohromadě – jen v jednodušší a praktičtější podobě.

Jahodová dřeň mě pokaždé vrátí do léta, kdy jsme z mrazáku tahali papírové kelímky a čekali, až trochu povolí. Doma ji dělám úplně jednoduše – z rozmixovaných jahod, trochy cukru a pár kapek citronové šťávy, která chuť hezky vytáhne. Je rychlá, levná a v jahodové sezoně podle mě patří k těm receptům, které se dělají skoro samy.

Tak tohle musíte zkusit. Naprosto božské suky/šneky, které se rozplývají na jazyku. Už se vám sbíhají sliny? Nám v redakci ano, takže jdeme péct.

Jedna bedýnka letních jablíček od sousedky a bylo rozhodnuto, co se bude večer i druhý den dělat v kuchyni. Část jsem zavařila jako jablečný kompot, část nastrouhala rovnou do sklenic na zimní štrúdl a koláče. Mám na tom ráda hlavně to, že si člověk připraví poctivý domácí základ dopředu a v zimě už jen sáhne do spíže.

Když se doma sejde miska třešní, pár měkkých meruněk a chuť na něco sladkého ke kávě, u nás většinou vyhraje právě tvarohová bublanina. Je z velkého plechu, takže se hodí i pro početnější rodinu, a díky sněhu z bílků a lžičkám tvarohové směsi zůstává hezky nadýchaná i vláčná. Mám ráda, že se obejde bez složitostí a přitom působí jako poctivý letní moučník.

Když chci uvařit něco sladkého, co zasytí víc než obyčejné palačinky na pánvi, dělám doma právě zapečené tvarohové palačinky. Jsou poctivé, vláčné, krásně voní po vanilce a citronu a díky krátkému zapečení v troubě působí skoro slavnostně, i když suroviny jsou úplně běžné. U nás mají úspěch hlavně tehdy, když chci připravit oběd nebo večeři dopředu a pak už jen vytáhnout pekáček z trouby.

Když potřebuji upéct něco na plech a nechci u toho strávit půl odpoledne, sahám právě po pudinkové buchtě se zakysanou smetanou. Je rychlá, suroviny bývají doma a díky vanilkovému pudinku a vrstvě zakysané smetany zůstane krásně vláčná i druhý den. U nás se nejčastěji peče na víkend, kdy se v kuchyni pořád někdo motá a uždibuje ještě teplé rohy.

Na pařížský dort si vzpomenu vždycky, když se doma chystá oslava a nechci péct nic zbytečně překombinovaného. Je to poctivý čokoládový dort s vláčným kakaovým korpusem, jednoduchým sirupem a jemným krémem ze smetany a hořké čokolády, který potřebuje hlavně trochu času na vychlazení.

Když chci mít doma něco po ruce na dny, kdy se nestíhá, sahám po domácí vepřové ve sklenici. Hodí se na chleba, k bramborám i jako základ rychlého oběda a její velká výhoda je v tom, že stačí maso, sůl, trocha vody a poctivé dvojí zavaření. Nejraději dělám směs z plecka a bůčku, protože maso zůstane šťavnaté a po otevření sklenice voní přesně tak, jak má.

Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.