Když mám v mrazáku schovaný pytlík lesních hub a na lince poslední cuketu, bývá o obědě rozhodnuto během pár minut. Tahle omáčka z lesních hub s cuketovými knedlíky je poctivá, voňavá a přitom mile úsporná. Cuketové knedlíky jsou jemnější než klasické houskové a díky nastrouhané cuketě nepůsobí tak těžce.

Domácí pizza, která chutná jako z italské pece, není žádná utopie. Stačí kvalitní mouka, trochu trpělivosti a lednice, která udělá většinu práce za vás. Těsto kynuté přes noc se chová úplně jinak než to hodinové – je vláčnější, vzdušnější a na okrajích se při pečení krásně nafukuje do zlatavých bublin.

Ghí je vlastně obyčejné máslo, kterému jsme dali čas a klid na plotně. Voda se odpaří, mléčné bílkoviny se oddělí a zůstane čistý tuk s vyšším bodem přepalování. Hodí se do pánve i na pečivo a za mě je to jedna z těch kuchyňských věcí, které nevypadají převratně, ale v praxi dávají smysl.

Česká kuchyně ukrývá pokrmy s názvy, které by leckdo považoval za vymyšlená slova. Jenže šormajzl, meteník nebo zablafuňky jsou zcela reálná jídla, která naše babičky vařily bez váhání. Víte, o která jde?

Půlka cukety v lednici, pár brambor a trocha šunky – a najednou máte základ pro vydatný slaný dort, který překvapí i ty, kdo nečekali nic extra. Cuketa je přitom mnohem víc než jen výplň: jde o zeleninu plnou vody, vitamínů a vlákniny, která náplni dodá objem bez zbytečných kalorií.

Banica je jedním z nejoblíbenějších pokrmů bulharské kuchyně – křupavý slaný koláč z tenkého filo těsta plněný balkánským sýrem, vejci a bílým jogurtem. V Bulharsku ji servírují ke snídani s ajranem nebo bozou, ale jako lehká večeře se zeleninovým salátem funguje stejně dobře. Recept je překvapivě nenáročný a výsledek mluví za sebe.

Segedínský guláš patří k těm jídlům, která v naší rodině nikdy nezestárnou. Vepřové plecko dušené s kysaným zelím, smetanou a poctivým kořením – a k tomu domácí houskový knedlík z hrubé mouky.

Párkový guláš s bramborami je ten typ jídla, který u nás doma nikdy nezklame. Připravím ho z věcí, které mám vždy po ruce, a za půl hodiny stojí na stole sytý, voňavý hrnec.

Přiznám se vám – vždycky jsem si myslela, že bůček a dieta jsou dvě věci, které se prostě nesnesou. Jenže letos v létě jsem si řekla, že si prasárničku udělám, jen lehceji. A výsledek? Maso šťavnaté, marináda plná chuti a výčitky svědomí prakticky nulové.

Květákové placičky znají mnozí z dětství – jenže tahle verze má jeden trik navíc. Půlka květáku se uvaří, druhá půlka jde na hrubé struhadlo syrová. Díky tomu placičky drží tvar, ale uvnitř zůstanou příjemně vláčné.

Pečené kuře s rýží je přesně ten typ oběda, který vypadá obyčejně, ale na stole zmizí rychleji než kdejaká novota z internetu. Důležitá je šťáva z masa a cibule, protože právě ta udělá z rýže něco víc než jen přílohu.

Když se domů vrátíme později a na sporáku má být co nejdřív něco teplého, často u nás vyhrává právě blesková pórková polévka. Je levná, jemná, zasytí a vystačí si s pár běžnými surovinami – pórkem, bramborou, máslem a mlékem. Mám ráda, že po krátkém orestování pórek zesládne a polévka pak chutná mnohem kulatěji než z obyčejně povařené zeleniny.