Kynutý závin s ořechovou nádivkou patří k těm receptům, které vypadají slavnostněji, než kolik s nimi je práce. Těsto z půl hladké a půl polohrubé mouky se dobře válí, nelepí se jako divé a ořechová náplň s rumem udělá přesně to, co od ní čekáte.
Hermelínová pomazánka je přesně ten typ receptu, který zachrání večeři, návštěvu i prázdnější lednici. Stačí jeden hermelín, vejce natvrdo a pár běžných věcí kolem. Za mě je nejlepší na čerstvém chlebu, ale na chlebíčcích udělá také dobrou službu.
U kynutých nadýchaných koláčků stačí pár základních surovin, trocha trpělivosti při kynutí a trouba rozehřátá na 175 stupňů. Z jedné dávky těsta vyjde 15 až 17 koláčků – a pokud máte doma větší rodinu nebo plánujete návštěvu, vsadím se, že ani jeden nezůstane do druhého dne.
Přiznám se vám, že jsem šunkovar koupila před třemi lety a prvních šest měsíců jen strašil v kredenci. Připadal mi složitý a zbytečný – vždyť šunka se přece kupuje. Jenže pak jsem si přečetla složení jednoho oblíbeného balíčku z obchodu a od té doby šunkovar z kredence nevytahuju, mám ho pravidelně na lince.
Když chci upéct něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechce se mi do složitých krémových zákusků, vytáhnu formičky na trubičky a zadělám šlehačkové těsto. Tyhle trubičky ze šlehačkového těsta jsou krásně křehké, dobře se s nimi pracuje a díky bílkovému sněhu působí svátečně, i když suroviny nejsou nijak přehnané. Odlišuje je právě těsto se smetanou ke šlehání a sníh šlehaný nad párou, který drží tvar a zůstává pěkně lesklý.
Kokos na povrchu lehce zezlátne, krém se mezi dvěma plátky příjemně rozleží a na talířku vypadají kokosové laskonky vždycky svátečně. Dělám je hlavně ve chvíli, kdy chci něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechci se pouštět do zbytečně složité cukrařiny. V tomhle receptu mám ráda hlavně kokosový korpus z bílků a cukru, který je křehký, lehce žvýkavý a s jemným krémem si rozumí na první ochutnání.
Když potřebuji uvařit oběd, na kterém se doma opravdu všichni shodnou, často vyhraje právě vepřové na zelenině s rýží. Je to poctivé, syté jídlo do běžného týdne, které nestojí majlant a přitom chutná, jako by se vařilo půl dne. Rozdíl dělá už krátké naložení masa do sójové omáčky, oleje a česneku, díky kterému je pak šťavnatější a voňavější.
Čalamáda je jedna z těch věcí, které jsem jako dítě brala jako samozřejmost – prostě stála v komoře a vždycky tam byla. Teprve když jsem si ji zkusila udělat sama, pochopila jsem, co za tím stojí. Tento recept vychází z klasického poměru zeleniny a nálevu, který funguje spolehlivě rok co rok.
Vepřové pečené na zelenině je jídlo, které u nás doma nikdy nezklame. Maso se pomalu rozpadá, sádlo a cibule vytvoří základ omáčky a paprika dodá barvu i vůni. Recept z jednoho pekáče, který se připravuje skoro sám.
Cuketa patří mezi zeleninu, která na zahradě roste rychleji, než ji stíháte spotřebovat. Přerostlé kousky přitom nejsou žádný odpad – jsou ideální surovinou pro hustou, aromatickou směs na topinky. Tahle verze s rajčatovým protlakem, kapary a sójovou omáčkou má výraznou chuť a dá se navíc zavařit, takže si ji připravíte dopředu a máte zásobu na týdny dopředu.
Angrešt není ovoce, které by na vás v obchodě mrkalo z každého rohu, a možná i proto z něj bývá koláč o něco vzácnější. Tento kynutý plechový klasik je jednoduchý, dělá se z řidšího těsta a nejvíc mu sluší trochu nakyslé ovoce, rozinky namočené v rumu a poctivá drobenka.
Piškotová buchta s broskvemi a pudinkovou polevou ze šťávy je ten typ dezertu, který nevyžaduje váhu ani složité postupy – stačí hrneček a trouba. Korpus je vláčný, broskve šťavnaté a poleva z vanilkového pudingu vařeného v broskvové šťávě dělá z celé buchty něco víc než jen rychlý výpomocný zákusek.