Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.
Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.
Brambory nakyselo jsou přesně ten typ jídla, které nevypadá na první pohled jako hvězda kuchyně, ale na talíři udělá víc parády než lecjaká drahá večeře. Stačí pár běžných surovin, správně provařená mouka a kyselost doladěná tak, aby to nebyla facka octem, ale poctivé domácí jídlo.
Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.
Někdy stačí pár surovin, které by člověk běžně nedal dohromady, a na plechu vznikne večeře, co mile překvapí. Tento slaný koláč dělám hlavně tehdy, když nechci stát dlouho u plotny, ale chci něco trochu slavnostnějšího než obyčejnou večeři. Zajímavost mu dává spojení listového těsta, pršutu, plísňového sýra, hroznů a jemné smetanovo-vaječné zálivky s tymiánem.
Pečení bez vajec? Žádný problém. Hrníčková buchta patří k těm receptům, kde odměřování na gramy prostě není potřeba – stačí hrnek a trocha fantazie. Tahle verze jde ještě o krok dál: borůvky, mango, para ořechy, brusinky, chia semínka i goji se v těstě potkají tak nečekaně přirozeně, že výsledek překvapí i vás samotné. A kokos navrch? To už je jen třešnička na dortu.
Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.
Když potřebuji upéct něco sladkého bez dlouhého zadělávání těsta, sahám po této jablečno-pudinkové buchtičce z listového těsta. Je rychlá, vděčná a na plechu udělá přesně ten typ moučníku, který voní po jablkách, vanilce a skořici. Odlišuje ji vrstva dětských piškotů a také pudink vařený z většího množství mléka, díky kterému zůstane krásně měkká.
Kapustové karbanátky patří k jídlům, která znějí o něco skromněji, než pak chutnají na talíři. Když se kapusta předem povaří, dobře vymačká a smíchá s mletým masem, cibulí, česnekem a trochou slaniny, vznikne poctivý oběd, ke kterému se bramborová kaše i okurkový salát hodí bez debat.
Octové těsto na štrůdl je starý trik, který z obyčejné mouky udělá něco, co se táhne skoro jako závin z vídeňské cukrárny. Se špaldovou moukou, sádlem a trochou trpělivosti vzniknou čtyři nohavice plné jablek, skořice a rozinek.
Když je venku horko a nechce se mi zapínat trouba, sahám po dezertech do skla. Tenhle jablečný s jogurtem, zakysanou smetanou a piškoty je u nás doma letní jistota, protože je rychlý, svěží a děti baví i to samotné vrstvení. Odlišuje ho jemný krém bez složitého šlehání a vrstva jablečného pyré se špetkou skořice, která mu dodá známou domácí chuť.
Těstovinový salát mám spojený hlavně s dny, kdy nechci stát hodinu u sporáku a stejně potřebuji uvařit něco, co zasytí. Když se do něj dá opravdu dost zeleniny a kousky kuřecích stehenních řízků, není to žádná smutná příloha k řízku, ale normální hlavní chod. Jen jedno pravidlo nesmíte podcenit: těstovinový salát potřebuje chvíli klidu v lednici, jinak chutná spíš jako rychle zamíchaný kompromis.
