Jsou dny, kdy člověk otevře lednici, chvíli na ni kouká a pořád neví. Přesně tak u nás vznikly tyto vepřové plátky na paprikách a cuketách s rýží – z obyčejných surovin, které byly zrovna po ruce. Maso se nejdřív zprudka opeče na sádle, pak se dusí s cibulkou, česnekem a sladkou paprikou a nakonec se přidá zelenina, díky které je celé jídlo šťavnaté a příjemně lehké.
Řecké zelí jsem poprvé ochutnala u kamarádky a okamžitě jsem věděla, že to musím umět sama. Pikantní, lehce sladké, s vůní česneku a chilli – tohle není obyčejná zavařenina, ale pořádná zimní zásobárna chuti.
Když chci uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl dne u sporáku, sahám po zapečených šunkoflecích. V této verzi přidávám i červenou řepu, která jídlu dá šťavnatost, hezkou barvu a lehce zemitou chuť, ale pořád zůstává příjemně domácí a úplně nenáročná.
Skleněná polévka zní trochu tajemně, ale ve výsledku je to poctivá staročeská bramborová polévka z pár běžných surovin. Její kouzlo není v složitosti, spíš v tom, že se nic nepřekombinuje a vejce přijde do hrnce až úplně nakonec.
Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.
Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.
Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.
Langoše patří k těm pouličním pochoutkám, které si člověk vybavuje se skoro nostalgickým pocitem – teplé, mastné, vonící po česneku. Dobrou zprávou je, že doma je zvládnete bez speciálního vybavení a výsledek překoná většinu stánků. Tajemství nadýchaného těsta? Bílý jogurt, který těstu dodá jemnou vláčnost a pomůže mu lépe kynout. Recept zvládne každý, kdo umí zamíchat těsto a rozehřát olej.
Když se mi doma sejde víc cuket, než stihnu dát do polévky a placiček, přichází na řadu cuketový tataráček. Je levný, překvapivě sytý a díky osolení a vymačkání cukety není rozbředlý, ale pěkně dochucený a akorát šťavnatý. Nejraději ho dávám na opečené topinky, kde vynikne česnek, cibulka i známá tataráková chuť.
Vepřový guláš patří k těm jídlům, která nepotřebují žádnou rehabilitaci ani moderní úpravy. Stačí dobrá vepřová plec, hodně cibule a trocha trpělivosti u sporáku. Výsledkem je hustá, tmavá šťáva a maso, které se rozpadá na vidličce.
Každé léto přijde ten moment, kdy cuketa přestane být vítaným hostem a stane se výzvou. Cuketové krokety jsou odpovědí – křupavé kuličky s majoránkou a česnekem, které zmizí z talíře dřív, než vychladnou.
Tvarůžková pomazánka je pro mě čistá nostalgie. Nastrouhaný tvarůžek, trocha másla, česnek a jarní cibulka. Výsledek je tak výrazný, že ho buď milujete, nebo se mu obloukem vyhnete.
