Když potřebuji k pečenému masu nebo karbanátkům rychlou a levnou přílohu, často skončím právě u rajčatového zelí. Dělám ho z obyčejného hlávkového zelí, rajčatového protlaku a cibule, takže není potřeba nic složitého shánět. Má příjemně sladkokyselou chuť, hezkou barvu a díky mouce bez bílé klasiky se dá udělat i o něco lehčí.

Klasický štrúdl mám doma ráda, ale když vím, že se nás u stolu sejde víc, dělám raději štrúdlové řezy z plechu. Jsou poctivé, hezky se krájí a díky jablkům s vanilkovým pudinkem zůstávají vláčné i druhý den. Od běžného závinu je odlišuje právě forma na plech a náplň, která se při pečení pěkně spojí do kompaktní vrstvy.

Když se doma sejde víc zelí, pár paprik, mrkev a cibule, bývá u mě o víkendu jasno. Nakrouhám zeleninu, připravím sladkokyselý nálev a udělám poctivou zeleninovou čalamádu do sklenic. Je praktická, barevná, vydrží dlouho a mám ráda, že se hodí skoro ke všemu – k masu, k bramborám i jen tak na chleba.

Mrkev v bábovce? Zní to možná neobvykle, ale právě ona je tajemstvím dokonale vláčného těsta. Tato perníková bábovka voní po koření, uvnitř skrývá krémovou náplň z žervé připomínající cheesecake a navíc přidává porci zeleniny tam, kde by ji nikdo nečekal. Rozinky naložené přes noc v rumu pak celý zážitek posunou ještě o stupeň dál.

Mrkev patří mezi zeleninu, která se v kuchyni nesmírně hodí – a ne jen do polévky. Mrkvové placičky jsou rychlá večeře, kterou zvládnete od nastrouhání po servírování za méně než půl hodiny. Podávané s lehkým salátem přelitým balzamikovým dresinkem tvoří pokrm, který zasytí, ale nezatíží. A co je na tom nejlepší? Ingredience máte s velkou pravděpodobností doma.

Štrúdl se švestkami a mákem je přesně ten typ pečení, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Když člověk vynechá obligátní strouhanku a místo ní dá pořádnou makovou náplň, dostane závin, který není suchý a má i trochu charakter.

Kynuté koláče se sádlem a tučným tvarohem patří k těm receptům, které se jednou naučíte a pak je pečete celý život. Těsto je vláčné, drobenka křupavá a náplně si přizpůsobíte přesně podle nálady.

Střapatá polévka nepatří mezi jídla, která by oslňovala vzhledem, ale u stolu to dožene během dvou lžic. Je sytá, poctivá a stojí na obyčejných surovinách, které dřív bývaly doma skoro vždycky. Za mě je nejlepší její lehce neučesaný charakter: žádná školní geometrie, ale nočky, vejce a vývar.

Perníkové koření a kakao dávají buchtě hřejivou vůni, která se line celým bytem už od chvíle, kdy plech vložíte do trouby. A pak přijde citronová poleva – bílá, hustá a lehce nakyslá – která celý zážitek překvapivě osvěží. Tento recept pracuje s jednoduchými surovinami, které máte doma téměř vždy po ruce, a výsledek je buchta vláčná, aromatická s kontrastní chutí. Rozinky namočené v rumu nebo horké vodě jsou detailem, který stojí za to nepřeskočit.

Tažený štrúdl je jedním z těch receptů, které vypadají složitěji, než ve skutečnosti jsou. Klíč k úspěchu leží v těstě, musí být pružné, hebké a hlavně si musí pořádně odpočinout. Výsledkem je tenounce vytažený závin s náplní z jablek, skořice a sušených višní, který by obstál i na stole u babičky.

Italské gnocchi jako dezert? Zní to neobvykle, ale výsledek stojí za to. Stačí je obalit v rozpuštěném másle s perníkovým kořením, skořicí a vanilkovým cukrem, osmažit na woku dozlatova a podat s miskou Nutelly na namáčení. Vznikne křupavý, voňavý snack, který připomíná klasické španělské churros – jenže bez složité přípravy.

Jablková buchta z lineckého těsta je přesně ten moučník, který se u nás pekl na velký plech a mizel ještě vlažný. Je křehká, plná jablek a bez zbytečných kudrlinek. Za mě je to jeden z těch receptů, kde se nevyplatí šidit máslo ani spěchat s krájením.