Tak komu se při pohledu na tento pokrm sbíhají sliny? Nám v redakci úplně všem. Až přijdeme z práce domů, program máme jasný. Budou se péct prsa.

Jednoduchá buchta s retro nádechem? No přece tato ovocná! Dopřejte si ji i vy. Není na nic složitého. Přejeme dobrou chuť.

Smažený tavený sýr je trochu kuchyňský rebel. Když se povede, je na povrchu křupavý a uvnitř krásně rozteklý, když ne, máte pánev plnou sýra a náladu na bodu mrazu. Tenhle postup stojí na krátkém zmrazení před obalováním i po něm, takže obal drží a sýr neutíká tam, kam nemá.

Ptačí mléko má víc podob a člověk se v tom snadno zamotá. Jedni si pod tím představí polskou cukrovinku potaženou čokoládou, druzí starý domácí dezert z bílků vařených v mléce. Za mě je škoda zapomenout právě na tuhle babičkovskou verzi, protože je levná, překvapivě lehká a z pár obyčejných surovin udělá něco, co na stole nevypadá vůbec obyčejně.

Jarní řezy mám spojené hlavně s Vánocemi, kdy se peklo všechno možné a kuchyň voněla po ořeších, cukru a rozehřátém plechu, jelikož je mnoho lidí podávalo mezi cukrovím. Tenhle recept je stará škola bez moderních efektů, ale právě v tom je jeho síla.

Vypadal vždycky slavnostně, ale přitom to není dort, kvůli kterému by člověk musel strávit půl dne v kuchyni. Kubánský dort s banány dělám hlavně tehdy, když chci něco osvědčeného pro návštěvu i rodinu: vláčný kakaový korpus, vrstva meruňkového džemu, zralé banány a jemný čokoládový krém z ganache udělají svoje. Nejvíc se mi na něm líbí, že se připraví chytře na etapy a druhý den už stačí jen složit a polít polevou.

Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.

Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.

Pštrosí vejce si většina lidí spojuje s mletým masem a hořčicí. Jenže ono to funguje i s čočkovou sekanou, a překvapivě dobře. Když je čočka uvařená opravdu doměkka a houska pořádně vyždímaná, směs drží bez zbytečného povyku i bez syrového vejce.

Po delší době jsem se do smaženek zase pustila ve velkém a doma zmizely skoro hned. U nás jim říkáme spíš vaječné řízky a mám je ráda hlavně proto, že jsou rychlé, levné a dají se obložit podle toho, co je zrovna v lednici. Do vaječné směsi přidávám trochu strouhanky, špetku prášku do pečiva a někdy i česnek, díky čemuž mají hezký povrch a nejsou uvnitř těžké.

Když jsou rajčata měkká, voňavá a mají opravdu chuť, dělám doma tenhle starý rajčatový salát k večeři nejraději. Je sytý díky špekáčkům, vejcím a sýru, hotový je za chvilku a majolka s pár kapkami citronu z něj udělá přesně ten typ jídla, který chutná ještě lépe po odležení v lednici.

Když mě honí mlsná a nechci nic péct ani složitě vařit, vracím se k jedné staré rodinné jistotě. Marinované buřty s Majolkou dělala moje mamka často na víkend nebo když měla přijít návštěva, protože jsou levné, syté a po uležení mají přesně tu chuť, na kterou se nezapomíná. Základ dělá hustší svařená marináda s kečupem, worcestrem a trochou hořčice, která se spojí s cibulí, okurkami a majonézou.