Vypadal vždycky slavnostně, ale přitom to není dort, kvůli kterému by člověk musel strávit půl dne v kuchyni. Kubánský dort s banány dělám hlavně tehdy, když chci něco osvědčeného pro návštěvu i rodinu: vláčný kakaový korpus, vrstva meruňkového džemu, zralé banány a jemný čokoládový krém z ganache udělají svoje. Nejvíc se mi na něm líbí, že se připraví chytře na etapy a druhý den už stačí jen složit a polít polevou.
Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.
Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.
Pštrosí vejce si většina lidí spojuje s mletým masem a hořčicí. Jenže ono to funguje i s čočkovou sekanou, a překvapivě dobře. Když je čočka uvařená opravdu doměkka a houska pořádně vyždímaná, směs drží bez zbytečného povyku i bez syrového vejce.
Po delší době jsem se do smaženek zase pustila ve velkém a doma zmizely skoro hned. U nás jim říkáme spíš vaječné řízky a mám je ráda hlavně proto, že jsou rychlé, levné a dají se obložit podle toho, co je zrovna v lednici. Do vaječné směsi přidávám trochu strouhanky, špetku prášku do pečiva a někdy i česnek, díky čemuž mají hezký povrch a nejsou uvnitř těžké.
Když jsou rajčata měkká, voňavá a mají opravdu chuť, dělám doma tenhle starý rajčatový salát k večeři nejraději. Je sytý díky špekáčkům, vejcím a sýru, hotový je za chvilku a majolka s pár kapkami citronu z něj udělá přesně ten typ jídla, který chutná ještě lépe po odležení v lednici.
Když mě honí mlsná a nechci nic péct ani složitě vařit, vracím se k jedné staré rodinné jistotě. Marinované buřty s Majolkou dělala moje mamka často na víkend nebo když měla přijít návštěva, protože jsou levné, syté a po uležení mají přesně tu chuť, na kterou se nezapomíná. Základ dělá hustší svařená marináda s kečupem, worcestrem a trochou hořčice, která se spojí s cibulí, okurkami a majonézou.
Kdo by neznal věhlasnou bratislavskou? Pojďte si ji s námi udělat podle jednoduchého a přehledného postupu, který najdete jen u nás. Nostalgie tímto jídlem jen dýchá.
Tyhle jarní ořechové řezy mám spojené s Velikonocemi a s vůní pečení, která se drží v kuchyni ještě dlouho po vytažení plechu z trouby. Dělám je z mletých vlašských ořechů, nadýchaného těsta ze sněhu a z jednoduché žloutkové polevy, která se lije rovnou na horký korpus. Právě tenhle krok je na nich to nejhezčí i nejdůležitější.
Tyhle ovocné košíčky dělám hlavně tehdy, když chci na stůl něco hezkého, ale nechci stát půl dne v kuchyni. Křehké těsto, poctivý pudinkový krém a navrch hrozny s mangem fungují překvapivě dobře a vypadají slavnostně i bez složitého zdobení.
Drožďová pomazánka má své fanoušky i odpůrce, u nás v redakci si jí dáme s chutí. Tak se jí nebojte a pojďte si ji dát taky. Stojí za to a je velmi zdravá.
Aspik podle tohoto jednoduchého receptu s postupem je skvělá večeře na všední den, která vydrží v pohotovosti v lednici klidně 3 dny.
