Zavináče, UHO, gothaj s cibulí nebo vejce v aspiku – jídla, která formovala celé generace. Starší ročníky by měly povinně získat 10 z 10, ostatní mohou být rádi za polovinu.
Když se doma sejde víc zeleniny, než se stihne sníst čerstvá, u nás přichází na řadu zeleninová čalamáda. Dělám ji po babičce z okurek, lehce povařeného květáku, papriky, cibule a mrkve a právě lák na okurky jí dává známou, poctivou chuť, kterou mám se spíží plnou sklenic spojenou od dětství.
Česká kuchyně ukrývá pokrmy s názvy, které by leckdo považoval za vymyšlená slova. Jenže šormajzl, meteník nebo zablafuňky jsou zcela reálná jídla, která naše babičky vařily bez váhání. Víte, o která jde?
Svíčková je pro mě víc než jen nedělní oběd. Je to rituál, který začíná večer před vařením, kdy maso putuje do lednice prošpikované mrkví a slaninou, a končí až tehdy, kdy celý dům voní po dušené zelenině a smetaně. Tenhle recept kombinuje dva druhy knedlíků, houskový i bramborový, a výsledek je přesně ten typ jídla, pro který se vyplatí vstát v sobotu ráno o hodinu dřív.
Domácí tlačenka voní po česneku, majoránce a poctivé práci. Připravte si ji z vepřového boku s kůží – bez éček, bez kompromisů a s výsledkem, který si v obchodě nekoupíte.
Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.
Moravské koláče jsou pro mě synonymem neděle, tepla v kuchyni a vůně, která se táhne celým bytem. Tenhle recept s dvojí náplní – vanilkovým tvarohem a švestkovými povidly – jsem zkoušela poprvé před pár lety a od té doby ho nepouštím z ruky.
Dýňový kompot patří přesně k těm věcem, které doma buď všichni milují, nebo se jim roky vyhýbali. U nás vyhrála stará klasika bez ananasové příchuti – jen poctivá dýně, cukr, skořice, hřebíček a trocha citronu. Právě díky namočení do octové vody a krátkému povaření zůstávají kostičky pevné, hezky zesklovatí a ve sklenici chutnají tak, jak si je pamatuji z domácí spíže.
Když se doma v misce sejde čerstvé ovoce a já nechci zapínat troubu, přichází na řadu právě tahle pěna z bílků. V létě ji dělám nejdřív z jahod, teď hlavně z rybízu, a u nás mizí po lžičkách i na palačinkách. Je rychlá, vystačí si s pár surovinami a díky našlehaným bílkům má lehkou, nadýchanou strukturu.
Česká studená kuchyně přežila první republiku, socialismus i porevoluční nadšení ze zahraničních gastronomií. Chlebíčky, pomazánky, aspiky a nakládané speciality si drží své místo na každé oslavě i hospodském pultu. Ale znáte je opravdu tak dobře, jak si myslíte?
Když se doma začne péct mazanec, je to pro mě jasné znamení, že Velikonoce jsou za dveřmi. Dělám ho z poctivého kynutého těsta s máslem, citronovou kůrou a mandlemi navrchu, a právě díky delšímu kynutí zůstává pěkně vláčný a nepadá. Je to recept, ke kterému se vracím každý rok, protože funguje i v obyčejné domácí kuchyni.











