Vůně másla a vanilky mi tyhle věnečky připomene pokaždé staré cukrárny, kam jsme chodili v neděli po obědě. Doma je dělám ve chvíli, kdy mám chuť na poctivý moučník, který vypadá slavnostně, ale ve skutečnosti stojí hlavně na pár obyčejných surovinách a správném postupu. Odpalované těsto chce trochu klidu, vanilkový pudinkový krém zase stejnou teplotu surovin, a pak už jde všechno hezky od ruky.
Na první pohled to zní jako nezvyklá kombinace, ale jakmile jsem tenhle smažený řízek s dušeným kysaným zelím a domácím houskovým knedlíkem udělala doma, bylo jasno. Je to poctivé jídlo, které zasytí, voní starou českou kuchyní a přitom není složité, když si práci dobře rozdělíte. Nejvíc mě baví spojení křupavého trojobalu, měkkého knedlíku a zelí, které jsem zahušťovala jemně nastrouhanou bramborou.
Tenhle salát jsem poprvé ochutnala na rodinné oslavě a vůbec jsem nečekala, co mě čeká. Kuřecí prsa uvařená v octovém nálevu s kořením dostanou překvapivě jemnou, lehce nakyslou chuť, která rybí salát opravdu připomíná. A přitom žádná ryba v dohledu.
Sladkokyselá čalamáda je jedna z těch věcí, které vždy najdu u babičky ve spíži. Přesný recept na nálev i postup zavařování, který funguje spolehlivě rok co rok.
Větrníky jsou přesně ten zákusek, který vypadá jako práce pro cukrářskou vitrínu. Hravě je ale zvládnete i doma. Jen je potřeba vědět dvě věci: odpalované těsto se nesmí odbýt a krém chce chvilku klidu. Za mě to stojí za to, protože výsledek je poctivý, vysoký a přesně takový, jaký si člověk pamatuje z cukrárny, kde se na másle ještě nešetřilo.
Dušená mrkev zahuštěná jíškou je jedna z těch příloh, které se na talíři objeví a vy si najednou vzpomenete na školní jídelnu nebo nedělní oběd u babičky. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla – a hlavně se vyplatí ho udělat poctivě.
Přiznám se vám, že jsem šunkovar koupila před třemi lety a prvních šest měsíců jen strašil v kredenci. Připadal mi složitý a zbytečný – vždyť šunka se přece kupuje. Jenže pak jsem si přečetla složení jednoho oblíbeného balíčku z obchodu a od té doby šunkovar z kredence nevytahuju, mám ho pravidelně na lince.
Kokos na povrchu lehce zezlátne, krém se mezi dvěma plátky příjemně rozleží a na talířku vypadají kokosové laskonky vždycky svátečně. Dělám je hlavně ve chvíli, kdy chci něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechci se pouštět do zbytečně složité cukrařiny. V tomhle receptu mám ráda hlavně kokosový korpus z bílků a cukru, který je křehký, lehce žvýkavý a s jemným krémem si rozumí na první ochutnání.
Když potřebuji uvařit oběd, na kterém se doma opravdu všichni shodnou, často vyhraje právě vepřové na zelenině s rýží. Je to poctivé, syté jídlo do běžného týdne, které nestojí majlant a přitom chutná, jako by se vařilo půl dne. Rozdíl dělá už krátké naložení masa do sójové omáčky, oleje a česneku, díky kterému je pak šťavnatější a voňavější.
Čalamáda je jedna z těch věcí, které jsem jako dítě brala jako samozřejmost – prostě stála v komoře a vždycky tam byla. Teprve když jsem si ji zkusila udělat sama, pochopila jsem, co za tím stojí. Tento recept vychází z klasického poměru zeleniny a nálevu, který funguje spolehlivě rok co rok.
Když chci udělat řízky trochu jinak než obvykle, sáhnu po bílém jogurtu a nechám maso přes noc odležet. K tomu připravím slovenský bramborový salát bez majonézy z teplých brambor, červené cibule, petrželky a horkého sladkokyselého nálevu. Je to poctivý domácí oběd, který není složitý, a právě kontrast křupavého řízku a lehčího salátu u nás doma funguje nejlépe.
Když potřebuji uvařit něco poctivého, co zasytí celou rodinu a přitom mě nepřiková na celé dopoledne ke sporáku, sahám po selské míse z jednoho pekáče. Je na ní krásné to, že pár obyčejných surovin – uzené maso, brambory, zelí a hodně cibule – se v troubě spojí do šťavnatého jídla, které chutná nejlépe právě zapečené dozlatova.
