Kiwi řezy jsou dezert, který vypadá jako z cukrárny, ale zvládne je doma každý. Piškotový základ, krém ze šlehačky a zakysané smetany, čerstvé kiwi a lesklá zelená poleva – tohle je recept, který se vyplatí připravit den předem.

Štrúdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, ale doma po něm mizí plech až podezřele rychle. Tenhle dělám z těsta s jogurtem, které se dobře válí, nepraská víc, než je zdrávo, a zvládne ho i člověk, který se s taženým závinem kamarádí jen z povzdálí.

Když jsem začala víc hlídat, co doma jíme, hledala jsem něco, co nahradí pečivo a přitom nebude složité na přípravu. Tyhle cottage placičky s mrkví dělám právě pro takové dny – jsou rychlé, z pár surovin a díky nastrouhané mrkvi zůstávají hezky vláčné. Mažu je pomazánkou, dávám na ně šunku se sýrem, ale klidně fungují i nasladko skoro jako lívance.

Vypadají nenápadně, ale jakmile se upečou a ještě horké se přelijí smetanou, promění se v vláčné Raffaello řezy, které u nás doma mizí po kusech rovnou z plechu. Dělám je hlavně ve dnech, kdy chci něco rychlého ke kávě a nechce se mi vážit každou surovinu. Kouzlo je v hrnkovém těstě, kokosové vrstvě navrchu a právě v tom smetanovém závěru, díky kterému buchta nevysychá.

Skandinávci vzali ranní kávu po svém a kravské mléko v ní dost často střídá ovesný nápoj. Dává to smysl chuťově i prakticky, hlavně pokud vám laktóza zrovna nekamarádí se žaludkem.

Bramboráky patří k těm jídlům, která vypadají jednoduše, ale výsledek se recept od receptu liší jako noc a den. Klíč ke skutečně křupavé kůrce přitom tkví v jediné záměně – pšeničnou mouku nahraďte bramborovým škrobem a rozdíl poznáte na první sousto.

Šunková pomazánka patří k těm receptům, které nepotřebují žádné vysvětlování. U nás doma ji milují všichni – od dětí po tchýni – a já ji dělám pokaždé trochu jinak. Tenhle způsob s vařenými vejci a jarní cibulkou je ale jednoznačně nejoblíbenější.

Masovo-zeleninová pomazánka patří přesně k těm receptům, které si schovávám na období, kdy je potřeba mít po ruce něco sytého, praktického a hotového skoro bez přemýšlení. Dělám ji z mletého masa, cibule, česneku a zeleninové směsi ve stylu lutenice, díky které je krásně šťavnatá a skvěle chutná na topinkách, chlebu i s těstovinami.

U nás doma se každé léto opakuje stejná věta: nechceš cuketu? A právě tehdy přichází na řadu tahle vláčná buchta z cukety s kakaem, která je na přípravu snadná, vyjde na velký plech a cuketa v ní skoro není poznat. Kouzlo je v tom, že se nastrouhaná cuketa nechá pustit vodu a pak se opravdu dobře vymačká.

Když po obědě zůstane pečené maso, trochu zelí, pár knedlíků a v pekáči výpek, u nás doma je jasno. Přijde na řadu čmochyáda – obyčejná, teplá a poctivá večeře ze zbytků, která se jen promíchá a zapeče v jednom pekáči. Právě výpek a spojení masa se zelím dělají z téhle skromné směsi jídlo, na které se druhý den těšíme skoro víc než na původní oběd.

Tenhle koláč je přesně ten typ plechové klasiky, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Křehké těsto, poctivý tvaroh a ostružiny, které udělají trochu nepořádku na jazyku i na talíři, ale to k létu patří.

Štrůdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, dokud ho neuděláte z poctivého těsta a nenakrájíte ještě vlažný na plechu. Tohle je verze s máslem, octem a krátkým odpočinkem v lednici, ze které jsou rovnou čtyři šišky.