Znojemské okurky jsou klasika české spíže, která si drží místo na polici už přes 150 let. Tenhle recept vám ukáže, jak je zavařit doma – s přesným poměrem octa, cukru i koření na litr nálevu.

Cuketové kuličky dělám hlavně ve chvíli, kdy už doma cuketa leží skoro všude a člověk nechce po třetí vařit stejnou polévku. Jsou jednoduché, syté a díky tvarohu uvnitř nepůsobí suše, což je u podobných zeleninových směsí půl úspěchu.

Když se doma sejde víc zeleniny, než se stihne sníst čerstvá, u nás přichází na řadu zeleninová čalamáda. Dělám ji po babičce z okurek, lehce povařeného květáku, papriky, cibule a mrkve a právě lák na okurky jí dává známou, poctivou chuť, kterou mám se spíží plnou sklenic spojenou od dětství.

Kynuté knedlíky jsou jedním z těch jídel, která mají v české kuchyni pevné místo – a zaslouženě. Správně připravené těsto z polohrubé mouky, droždí a vajíčka dá vzniknout knedlíkům, které jsou nadýchané, měkké a drží tvar i po nakrájení. Recept je přitom překvapivě nenáročný, stačí dodržet pár zásad a výsledek se dostaví spolehlivě.

Sladkokyselá čalamáda je jedna z těch věcí, které vždy najdu u babičky ve spíži. Přesný recept na nálev i postup zavařování, který funguje spolehlivě rok co rok.

Dušená mrkev zahuštěná jíškou je jedna z těch příloh, které se na talíři objeví a vy si najednou vzpomenete na školní jídelnu nebo nedělní oběd u babičky. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla – a hlavně se vyplatí ho udělat poctivě.

Okurky jsou teď všude – na zahrádce, na trhu, v bedně od sousedů. A právě tehdy se hodí recept, který z hromady okurky udělá salát ve sklenici, jenž v lednici vydrží klidně celé týdny. Bez zavařování, bez sterilizace, bez složitého náčiní. Stačí okurky, cibule, ocet, cukr a trocha trpělivosti přes noc.

Čalamáda je jedna z těch věcí, které jsem jako dítě brala jako samozřejmost – prostě stála v komoře a vždycky tam byla. Teprve když jsem si ji zkusila udělat sama, pochopila jsem, co za tím stojí. Tento recept vychází z klasického poměru zeleniny a nálevu, který funguje spolehlivě rok co rok.

Když chci udělat řízky trochu jinak než obvykle, sáhnu po bílém jogurtu a nechám maso přes noc odležet. K tomu připravím slovenský bramborový salát bez majonézy z teplých brambor, červené cibule, petrželky a horkého sladkokyselého nálevu. Je to poctivý domácí oběd, který není složitý, a právě kontrast křupavého řízku a lehčího salátu u nás doma funguje nejlépe.

Když potřebuji rychlou večeři z běžných surovin, často sáhnu právě po zelňácích. Jsou levné, syté a díky kysanému zelí mají výraznou chuť, kterou doma nic složitě nedoháním. U nás se nejčastěji dělají na pánvi se sádlem a občas do těsta přidám i párek, aby byly ještě vydatnější.

Konec léta u nás bývá každý rok stejný: pár nenápadných cuket se během pár dnů promění v hromadu, kterou už člověk sotva udá sousedům. Právě tehdy dělám zavařené cuketové zelí na zimu – je levné, jednoduché a překvapivě všestranné. Díky hrubě nastrouhané cuketě, cibuli, octu, cukru a kmínu chutná po odležení skoro jako poctivá domácí klasika.

Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.