Když se u nás doma sejdou zralé švestky a venku už je cítit podzim, beru velký pekáč a dělám pečená švestková povidla do zásoby. Mám je ráda hlavně proto, že se o ně trouba z velké části postará sama a výsledkem jsou hustá, tmavá povidla s rumem, skořicí a trochou octa, která se hodí do buchet i jen tak na chleba s máslem.
Když chci upéct moučník, který vydrží i pro návštěvu na další den, sahám právě po medových řezech. Mají ten svůj starosvětský půvab, krásně změknou přes noc a díky medovým plátům, vařenému krému a vrstvě džemu chutnají poctivě domácím způsobem, jaký si pamatuji z rodinných oslav.
Když se u nás doma pekla bábovka, byla to skoro vždycky tahle olejová dvoubarevná. Je z obyčejných surovin, rychle hotová a díky oleji i důkladnému šlehání zůstává krásně vláčná ještě druhý den. Do světlého těsta přijde trocha kakaa a právě tenhle starý, osvědčený kontrast dělá z obyčejné bábovky moučník, který se na stole nikdy neohřeje dlouho.
Kytičky z rakviček jsou přesně ten recept, u kterého si nejdřív řeknete, že to přece nemůže fungovat, a pak stojíte u trouby a kontrolujete, jestli se opravdu nafukují. Uvnitř jsou duté jako klasické rakvičky, jen místo formiček vezmete vykrajovátko. A právě to je na nich dobré – vypadají mileji, práce je s nimi menší a pořád mají ten starý známý křupavý charakter.
Nepečené moučníky mají jednu nespornou výhodu: trouba zůstane studená a výsledek bývá překvapivě dobrý. Tento zákusek staví na kombinaci mascarpone, zakysané smetany a šlehačky – krém je hedvábně jemný, piškoty přes noc změknou a celý dezert se doslova udělá sám. Bílá vrstva zůstane čistá, druhá půlka krému dostane kakaový nádech. Ráno vytáhnete z lednice hotový dezert, který vypadá, jako byste strávili hodiny v kuchyni.
Jahodová fantazie je přesně ten moučník, který vypadá na návštěvu slavnostněji, než kolik s ním ve skutečnosti je práce. Piškotový korpus podle babičky, vrstva zakysané smetany, jahody a želé nahoře fungují spolu překvapivě dobře a nic se tu zbytečně nepřekřikuje. Za mě je to jeden z těch receptů, které se hodí vytáhnout ve chvíli, kdy chcete něco letního, čistého a bez máslového maratonu.
Kynutý táč patří k těm receptům, které se u nás doma pekly tak pravidelně, že vůně kynutého těsta a rozvařených meruněk pro mě prostě znamená léto.
Borůvky u nás doma nikdy dlouho nevydrží, ale když část schovám na tenhle máslový koláč s tvarohem a drobenkou, nikdo neprotestuje. Je to poctivý plechový moučník, který se hodí na víkend, na návštěvu i ke kávě po obědě. Mám na něm ráda hlavně jemnou tvarohovou vrstvu a máslové těsto, které se dá v klidu i nastrouhat rovnou do plechu.
Tohle je přesně ten typ koláče, který vytáhnete ve chvíli, kdy chcete něco domácího, ale nechcete u toho strávit půl odpoledne ani mýt půl kuchyně. Tvarohový koláč s ovocem připravíte z jednoho hrnku, bez vážení, bez válení a bez vymazávání formy, což je za mě podezřele pohodlné, ale funguje to.
Když potřebuji upéct něco vděčného ke kávě i na svačinu dětem, sáhnu právě po tomto hrnkovém koláči s jablky a tvarohem. Je z obyčejných surovin, těsto je hotové za pár minut a díky vrstvě tvarohu a nastrouhaným jablkům zůstává koláč krásně vláčný i druhý den. U nás doma ho dělám nejčastěji na klasický plech a skořice v jablkách je přesně ta vůně, kvůli které se v kuchyni hned někdo objeví.
Borůvkový kynutý koláč s tvarohem je přesně ten plechový klasik, který vypadá obyčejně, ale u stolu má vždycky úspěch. Důležité je neudělat z něj vysokou buchtu – funguje nejlépe s tenčí vrstvou těsta, pořádnou dávkou borůvek a drobenkou, která se nepřipálí dřív, než se dopeče spodek.
Nedělní odpoledne si u nás o něco sladkého ke kávě vyloženě říká a tenhle kynutý koláč mnoha chutí na to sedí přesně. Dělám ho z vláčnějšího těsta, které po zadělání hned roztáhnu na plech, takže se člověk nezdržuje dlouhým čekáním. Na jednom koláči se potká tvaroh, mák, povidla i pár zbylých meruněk, a právě to z něj dělá vděčný domácí moučník, kde je každý kousek trochu jiný.
