Když se u nás doma vaří svíčková, rajská nebo pečené maso se šťávou, bez houskového knedlíku to zkrátka není ono. Právě tenhle recept dělám ve chvíli, kdy chci poctivou českou přílohu, která je jemná, nadýchaná a přitom není zbytečně složitá. Základ stojí na kynutém těstě, vlažném mléce a starším pečivu nakrájeném na kostičky, díky kterému mají knedlíky správnou strukturu.

Když je venku horko a nikomu se nechce stát u sporáku, u nás doma přichází na řadu švýcarský salát. Je sytý, osvěžující a přitom složený z úplně obyčejných surovin, které mívám často v lednici. Mám ráda hlavně to, že se dá udělat buď s jemnou jogurtovo-majonézovou zálivkou, nebo jen s lehkým octovým nálevem, a pokaždé chutná trochu jinak.

Dnes jsme dostali moje oblíbené meruňky a já už při pohledu na ně věděla jediné: další knedlíky opravdu dělat nebudu. Nakonec z toho byl domácí meruňkový džem z kila vypeckovaného ovoce, který jsme dělali spolu a já mu jen stála za zády. Mám ráda, že je tenhle způsob docela přímočarý, vystačí si s cukrem, trochou kyseliny citronové a želírovací směsí a ve skleničce zůstane čistá chuť meruněk.

Květákové placičky znají mnozí z dětství – jenže tahle verze má jeden trik navíc. Půlka květáku se uvaří, druhá půlka jde na hrubé struhadlo syrová. Díky tomu placičky drží tvar, ale uvnitř zůstanou příjemně vláčné.

Italské gnocchi jako dezert? Zní to neobvykle, ale výsledek stojí za to. Stačí je obalit v rozpuštěném másle s perníkovým kořením, skořicí a vanilkovým cukrem, osmažit na woku dozlatova a podat s miskou Nutelly na namáčení. Vznikne křupavý, voňavý snack, který připomíná klasické španělské churros – jenže bez složité přípravy.

Koprovka je přesně to jídlo, u kterého se rodiny dělí na dva tábory. Jenže když se neodbude vodou a postaví se na poctivém hovězím vývaru, másle a čerstvém kopru, bývá po sporech docela rychle. K tomu měkký kynutý knedlík a oběd je vyřešený.

Jablková buchta z lineckého těsta je přesně ten moučník, který se u nás pekl na velký plech a mizel ještě vlažný. Je křehká, plná jablek a bez zbytečných kudrlinek. Za mě je to jeden z těch receptů, kde se nevyplatí šidit máslo ani spěchat s krájením.

Sauerbraten je německá obdoba naší svíčkové – jenže s výrazně kyselejší omáčkou, rozinkami a perníkem místo smetany. Hovězí maso se marinuje celé dny v octovém nálevu s kořením a zeleninou, pak se pomalu peče na červeném víně. Výsledkem je maso měkké až na vlákno a omáčka s nečekaně komplexní chutí.

Když vím, že doma došel chleba a do obchodu se mi opravdu nechce, sahám po tomhle rychlém domácím chlebíku z droždí. Je hotový za pár hodin, krásně provoní byt a díky pečení v přikrytém pekáči má pevnou kůrku a měkkou střídu, kterou máme doma nejradši.

Žemlovka z vánočky s meruňkami a třešněmi připravená v remosce – vrstvený dezert s tvarohovou náplní, kardamomem a vanilkovým pudinkem, který voní celým bytem.

Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.

Griotka patří mezi ty domácí lihoviny, které se dělají jednou a pak se na ně čeká. Zralé višně, vodka, cukr a trocha koření – to je celé kouzlo. Výsledek po šesti měsících je tmavý, vonný likér s hlubokou chutí višní, který se nedá srovnat s ničím z obchodu. Recept vychází z osvědčené rodinné tradice a stojí za každou minutu přípravy.