Když se doma sejde víc zeleniny, než se stihne sníst čerstvá, u nás přichází na řadu zeleninová čalamáda. Dělám ji po babičce z okurek, lehce povařeného květáku, papriky, cibule a mrkve a právě lák na okurky jí dává známou, poctivou chuť, kterou mám se spíží plnou sklenic spojenou od dětství.

Hovězí vývar je přesně ten typ receptu, u kterého se nic neokecá. Když mu dáte dobré maso, kosti a hlavně klid, odmění se vám čirou polévkou, která postaví na nohy po nemoci i zahřeje na duši. Za mě je nejdůležitější neuspěchat začátek a nenechat hrnec divoce vařit, protože pak bývá vývar kalný a to je zbytečná škoda.

Vůně másla a vanilky mi tyhle věnečky připomene pokaždé staré cukrárny, kam jsme chodili v neděli po obědě. Doma je dělám ve chvíli, kdy mám chuť na poctivý moučník, který vypadá slavnostně, ale ve skutečnosti stojí hlavně na pár obyčejných surovinách a správném postupu. Odpalované těsto chce trochu klidu, vanilkový pudinkový krém zase stejnou teplotu surovin, a pak už jde všechno hezky od ruky.

Když se u nás doma vrátíme z lesa s pěknými masáky, dlouho nevymýšlím, co s nimi. Nejčastěji skončí na pánvi s máslem a kmínem a pak putují na křupavý toust, protože je to rychlá, voňavá a překvapivě sytá večeře. Právě jednoduché opečení růžovek nechá vyniknout jejich chuť a člověk kvůli tomu nemusí stát hodinu u sporáku.

Žemlovka patří k těm jídlům, která se nedají odbýt. Buď ji uděláte pořádně, s vrstvami, s tvarohem, s jablky a s tou správnou vůní skořice z trouby, nebo se do ní raději nepouštějte. Tenhle recept je poctivý, vydatný a zmizí z pekáče ještě teplý.

Na první pohled to zní jako nezvyklá kombinace, ale jakmile jsem tenhle smažený řízek s dušeným kysaným zelím a domácím houskovým knedlíkem udělala doma, bylo jasno. Je to poctivé jídlo, které zasytí, voní starou českou kuchyní a přitom není složité, když si práci dobře rozdělíte. Nejvíc mě baví spojení křupavého trojobalu, měkkého knedlíku a zelí, které jsem zahušťovala jemně nastrouhanou bramborou.

Česká kuchyně ukrývá pokrmy s názvy, které by leckdo považoval za vymyšlená slova. Jenže šormajzl, meteník nebo zablafuňky jsou zcela reálná jídla, která naše babičky vařily bez váhání. Víte, o která jde?

Když je doma chuť na něco sladkého a troubu se mi zapínat opravdu nechce, sahám po tomhle nepečeném dezertu. Čokoládový pudink s tvarohem, proložený sušenkami a banánem, je hotový bez složité práce a díky vrstvení krásně drží tvar. Odlišuje ho právě spojení horkého pudinku s tvarohem a vrchní vrstva z tvarohu se želatinou, která celý moučník pěkně zpevní.

Konec léta u nás bývá každý rok stejný: pár nenápadných cuket se během pár dnů promění v hromadu, kterou už člověk sotva udá sousedům. Právě tehdy dělám zavařené cuketové zelí na zimu – je levné, jednoduché a překvapivě všestranné. Díky hrubě nastrouhané cuketě, cibuli, octu, cukru a kmínu chutná po odležení skoro jako poctivá domácí klasika.

Stará bramborová omáčka stojí na několika běžných surovinách. Brambory, cibule, koření, záklechtka a nakonec zakysaná smetana.

Když potřebuji rychle nachystat večeři nebo něco na chlebíčky pro návštěvu, často dělám právě salámovou pomazánku. Je sytá, hotová za pár minut a díky nastrouhanému salámu, vejcím natvrdo a kyselým okurkám má výraznou chuť, kterou u nás doma jí i ti, kteří si na pomazánky běžně moc nepotrpí.

Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který provoní celý byt a udělá radost všem u stolu, často skončím právě u hovězího na houbách s karlovarským knedlíkem. Na tomhle jídle mám ráda, že není přehnaně složité, jen potřebuje svůj čas, a odměnou je měkké maso, jemná houbová omáčka a nadýchaný knedlík z rohlíků, vajec a petrželky.