Blbouny jsem znala od babičky jako letní oběd ve chvíli, kdy se na zahradě začaly červenat jahody. Jsou to vlastně kynuté knedlíky bez náplně, ale není to žádné ošizení. Právě naopak. Ovoce se nevaří uvnitř, takže neztratí vůni ani barvu, a kolem měkkých knedlíků pak máte čerstvou jahodovou omáčku a tvarohovou čepici, která to celé pěkně srovná.
Vánočka patří k těm pečivům, která spoustě lidí nahánějí respekt – těsto z droždí, pletení, kynutí. Přitom s dobrým receptem a trochou trpělivosti ji zvládnete i napoprvé. Tento recept pracuje s kombinací hladké a polohrubé mouky, čerstvými kvasnicemi a domácími žloutky, které dají těstu krásně zlatavou barvu. Výsledek? Vánočka voňavá, vláčná a taková, jakou si pamatujete od babičky.
Koblihy patří mezi ty dezerty, které se nedají ničím nahradit. Nadýchané kynuté těsto, zlatavá kůrčička ze smažení a uvnitř hustý vanilkový krém – to je kombinace, která funguje pokaždé. Recept vychází z klasického postupu s čerstvým droždím a třemi žloutky v těstě, díky nimž jsou koblihy vláčné i druhý den.
Když chci upéct něco, co připomíná staré nedělní pečení u babičky, sáhnu právě po kynutém koláči na plech s mákem a tvarohem. Je s ním o trochu víc práce než s litou buchtou, ale odměnou je měkké těsto, poctivé náplně a krásně úhledné kostky, které se dobře servírují i nosí na návštěvu.
Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se staré recepty drží zuby nehty. Uvnitř tvaroh, nahoře povidla a drobenka, takže žádná nuda na jedno brdo. Jsou trochu pracnější než obyčejný koláč na plech, ale odměna je poctivá a na stole vypadají, jako by se v kuchyni dělo něco slavnostního.
Kynutý koláč s tvarohem, meruňkami a švestkami je přesně ten typ pečení, který dává smysl hlavně v době, kdy ovoce dozrává skoro rychleji, než ho stihnete sníst. Za mě je na něm nejlepší to, že není přezdobený ani složitý.
Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se na Moravě s koláči nemaže. Uvnitř tvaroh, nahoře ovoce, přes to drobenka a hotovo. Když je borůvek málo, rybíz to bez řečí zachrání.
Kynutý borůvkový koláč je přesně ten typ pečení, který voní po létě a trochu i po babiččině kuchyni. Není na něm nic složitého, ale jedno pravidlo má: těsto musí zůstat měkké, jinak z něj bude po upečení kus smutku místo vláčného koláče.
Kynuté koláče se sádlem a tučným tvarohem patří k těm receptům, které se jednou naučíte a pak je pečete celý život. Těsto je vláčné, drobenka křupavá a náplně si přizpůsobíte přesně podle nálady.
Domácí celozrnný chléb z pekárny mám ráda hlavně ve dnech, kdy nechci stát u mísy a těsto přemlouvat k poslušnosti. Nasypat, zapnout program a jen pohlídat druhé hnětení je za mě přesně ten typ pečení, který dává smysl i ve všední den.
Tyto domácí loupáky jsou pro mě synonymem pohody a lásky, kterou do pečení vkládám, protože nic nepřekoná ten moment, kdy si děti berou ještě vlažné pečivo, které se rozplývá na jazyku.











