Když dělám svíčkovou, rajskou nebo koprovku, na stole u nás skoro vždycky skončí i poctivý nadýchaný knedlík nad párou. Mám ho ráda hlavně proto, že je měkký, nebere si zbytečně moc práce a díky kostičkám staršího rohlíku má pěknou strukturu, která se k omáčkám hodí víc než kupovaný.
Knedlo zelo vepřo je jídlo, které si na nic nehraje. Když je dobře udělané, stačí tři věci na talíři a nikdo u stolu nemluví, protože má plnou pusu. Za mě rozhoduje hlavně maso a zelí.
Knedlo vepřo zelo je pro mě měřítko poctivé české kuchyně. Krkovice pečená pomalu na cibuli a česneku, zelí dušené se slaninou a cukrem, knedlík, který omáčku nasaje do posledního kousku. Recept, který u nás doma nikdy nezklame.
Když se u nás doma vaří koprovka s houskovým knedlíkem, na talíři musí být i poctivý plátek hovězího. Právě tahle sestava mi připadá jako stará dobrá česká klasika, která nestojí na zkratkách, ale na pomalu taženém vývaru, máslové jíšce a pořádné hrsti kopru. Zastřené vejce přidávám někdy navrch, ale samotné vařené vejce ke knedlíku u mě zkrátka neprojde.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a jen cinkají příbory, dělám koprovou omáčku s hovězím masem, vajíčkem a houskovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které zasytí, ale přitom nestojí na složitých tricích. Základ u mě tvoří máslová jíška, hovězí vývar, trochu mléka a až nakonec smetana s čerstvým koprem a citronovou šťávou.
Segedínský guláš patří mezi ta jídla, která se nedají uspěchat. Hovězí kližka dušená s kysaným zelím, zjemněná smetanou je přesně ten typ oběda, který celý dům provoní a u stolu nezanechá ani kousek nazbyt.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.
Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.
Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.
Kdo by neznal věhlasnou bratislavskou? Pojďte si ji s námi udělat podle jednoduchého a přehledného postupu, který najdete jen u nás. Nostalgie tímto jídlem jen dýchá.
Klasická pečená krkovička se zelím a knedlíkem. Šťavnaté maso, sladkokyselé zelí a nadýchaný knedlík.











