Svíčková je pro mě víc než jen nedělní oběd. Je to rituál, který začíná večer před vařením, kdy maso putuje do lednice prošpikované mrkví a slaninou, a končí až tehdy, kdy celý dům voní po dušené zelenině a smetaně. Tenhle recept kombinuje dva druhy knedlíků, houskový i bramborový, a výsledek je přesně ten typ jídla, pro který se vyplatí vstát v sobotu ráno o hodinu dřív.

Když je doma chuť na poctivý omáčkový oběd, ale nechci se pouštět do slavnostní svíčkové, dělám právě hovězí maso na smetaně a zelenině. Je to jídlo s plnou chutí, které stojí na opečeném mase, cibuli s trochou cukru, kořenové zelenině a smetaně, a přitom se obejde i bez mouky navíc.

Když se doma chystá pajšl, je to u nás vždycky spíš víkendová záležitost než rychlá večeře po práci. Vepřové vnitřnosti na smetaně dělám z plíček, srdce a malého kousku jater, vařených s kořenovou zeleninou a kořením, a právě to dává omáčce její plnou, starosvětskou chuť. Je to poctivé jídlo, které chce trochu času, ale odmění se talířem, na který se nezapomíná.

Když dělám svíčkovou, rajskou nebo koprovku, na stole u nás skoro vždycky skončí i poctivý nadýchaný knedlík nad párou. Mám ho ráda hlavně proto, že je měkký, nebere si zbytečně moc práce a díky kostičkám staršího rohlíku má pěknou strukturu, která se k omáčkám hodí víc než kupovaný.

Knedlo zelo vepřo je jídlo, které si na nic nehraje. Když je dobře udělané, stačí tři věci na talíři a nikdo u stolu nemluví, protože má plnou pusu. Za mě rozhoduje hlavně maso a zelí.

Knedlo vepřo zelo je pro mě měřítko poctivé české kuchyně. Krkovice pečená pomalu na cibuli a česneku, zelí dušené se slaninou a cukrem, knedlík, který omáčku nasaje do posledního kousku. Recept, který u nás doma nikdy nezklame.

Když se u nás doma vaří koprovka s houskovým knedlíkem, na talíři musí být i poctivý plátek hovězího. Právě tahle sestava mi připadá jako stará dobrá česká klasika, která nestojí na zkratkách, ale na pomalu taženém vývaru, máslové jíšce a pořádné hrsti kopru. Zastřené vejce přidávám někdy navrch, ale samotné vařené vejce ke knedlíku u mě zkrátka neprojde.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a jen cinkají příbory, dělám koprovou omáčku s hovězím masem, vajíčkem a houskovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které zasytí, ale přitom nestojí na složitých tricích. Základ u mě tvoří máslová jíška, hovězí vývar, trochu mléka a až nakonec smetana s čerstvým koprem a citronovou šťávou.

Segedínský guláš patří mezi ta jídla, která se nedají uspěchat. Hovězí kližka dušená s kysaným zelím, zjemněná smetanou je přesně ten typ oběda, který celý dům provoní a u stolu nezanechá ani kousek nazbyt.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.