Kynuté lívance s jahodovou pěnou z bílků jsou snídaně, která se u nás doma peče každé léto, jakmile se na trhu objeví první jahody. Recept je jednoduchý, ale výsledek překvapí i ty, kdo lívance dosud považovali za nudnou klasiku.

Egyptské mango je tak sladké, že cukr skoro nepotřebuje. Tohle jsem zjistila, když jsem ho poprvé rozkrojila nad miskou s tvarohem a žervé a rovnou ochutnala. Mangový cheesecake, který z toho vznikl, byl od začátku trochu experiment, a přesto, nebo možná právě proto, dopadl přesně tak, jak má.

Když venku praží a na horkou polévku ani pomyšlení, přichází ke slovu chlodnik. Tato studená polévka z červené řepy a kefíru pochází z litevské kuchyně a v Pobaltí i Polsku ji jedí celé léto. Připravíte ji snadno, ale musíte počítat s tím, že potřebuje čas v lednici.

Přiznám se, že jsem to dlouho považovala za zbytečnost. Cukr do okurkového salátu? Ale od té chvíle, co jsem to zkusila, ho tam sypu pokaždé, a rozdíl je okamžitě znát.

Když je doma miska zralých rajčat a venku teplo, dělám tenhle jednoduchý rajčatový salát skoro automaticky. Je hotový za pár minut, stačí pár běžných surovin a díky lžičce vinného octa a troše tatarky má plnější, starosvětskou chuť. Nejlepší je dobře vychlazený, kdy se všechno hezky propojí.

Když se u nás doma objeví miska tmavých, sladkých třešní, část sníme jen tak a zbytek končí v domácí zmrzlině. Mám ji ráda hlavně proto, že není složitá, chutná opravdu po ovoci a vystačí si s pár běžnými surovinami. Třešně se krátce povaří s cukrem a citronem, díky tomu mají plnější chuť a zmrzlina je pak jemnější.

Když je venku horko a nikomu se nechce stát u sporáku, u nás doma přichází na řadu švýcarský salát. Je sytý, osvěžující a přitom složený z úplně obyčejných surovin, které mívám často v lednici. Mám ráda hlavně to, že se dá udělat buď s jemnou jogurtovo-majonézovou zálivkou, nebo jen s lehkým octovým nálevem, a pokaždé chutná trochu jinak.

Dnes jsme dostali moje oblíbené meruňky a já už při pohledu na ně věděla jediné: další knedlíky opravdu dělat nebudu. Nakonec z toho byl domácí meruňkový džem z kila vypeckovaného ovoce, který jsme dělali spolu a já mu jen stála za zády. Mám ráda, že je tenhle způsob docela přímočarý, vystačí si s cukrem, trochou kyseliny citronové a želírovací směsí a ve skleničce zůstane čistá chuť meruněk.

Zavařování okurek vypadá na první pohled jednoduše – okurky, nálev, sklenice a hotovo. Jenže pak přijdou otázky o sacharinu, teplotách sterilace nebo o tom, jak poznat správně zavařenou sklenici, a najednou není odpověď tak zřejmá.

Griotka patří mezi ty domácí lihoviny, které se dělají jednou a pak se na ně čeká. Zralé višně, vodka, cukr a trocha koření – to je celé kouzlo. Výsledek po šesti měsících je tmavý, vonný likér s hlubokou chutí višní, který se nedá srovnat s ničím z obchodu. Recept vychází z osvědčené rodinné tradice a stojí za každou minutu přípravy.

Kynuté knedlíky s třešněmi a tvarohem jsou pro mě ztělesněním letního nedělního oběda. Recept vychází z klasického kynutého těsta z polohrubé mouky, čerstvého droždí a teplého mléka – knedlíky se vaří v osolené vodě a po vytažení se okamžitě propíchnou špejlí, aby odešla pára.

Třešňová sezóna trvá krátce, ale zmrzlina z nich může vydržet celé léto. Stačí pět surovin, kastrůlek a trocha trpělivosti u mrazáku. Žádné éčka, žádné zahušťovadla – jen čistá ovocná chuť s krémovou texturou, kterou si uděláte přesně podle svého.