Božský perník patří k těm receptům, které se pekou skoro samy. Hrnkové těsto s kakaem, rumem a perníkovým kořením se smíchá za pár minut a výsledek na velkém plechu zmizí dřív, než vychladne.
Znojemská omáčka je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velké divadlo, ale na talíři udělá pořádek během pár minut. Kyselé okurky, hořčice, cibule a měkké vepřové maso spolu fungují staromódně, ale spolehlivě.
Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se na Moravě s koláči nemaže. Uvnitř tvaroh, nahoře ovoce, přes to drobenka a hotovo. Když je borůvek málo, rybíz to bez řečí zachrání.
Kynutý borůvkový koláč je přesně ten typ pečení, který voní po létě a trochu i po babiččině kuchyni. Není na něm nic složitého, ale jedno pravidlo má: těsto musí zůstat měkké, jinak z něj bude po upečení kus smutku místo vláčného koláče.
Kotlety po cikánsku jsou u nás doma klasika, která se na stůl dostane pokaždé, když chci uvařit něco poctivého bez dlouhého přemýšlení. Maso dušené v omáčce ze slaniny, cibule, sladké i pálivé papriky a protlaku – a k tomu těstoviny, které tu omáčku krásně vstřebají.
Obrané maso ze stehen, zbylé zelí, pokrájené knedlíky a výpek ze dna pečenky. To je čmochyáda – zapečené zbytky, které u nás doma mizí lžící přímo z formy.
Švédský koláč patří mezi ty recepty, které vypadají podezřele jednoduše, ale výsledek vás pokaždé příjemně překvapí. Těsto se nasype, náplň se nalije, vršek se opět nasype – a trouba udělá zbytek. Tento konkrétní recept s kakaovým spodkem, tvarohovým středem a světlým vrškem zmizí z plechu dřív, než se nadějete.
Šalamounské řezy si spousta lidí pamatuje pod jiným názvem, ale princip je pořád stejný: kakaové těsto, rumová poleva a kokos navrch. Je to přesně ten moučník, který po upečení nevypadá okázale, zato na plechu mizí překvapivě rychle.
Jablečné lívance s tvarohem dělám ve chvíli, kdy chci něco sladkého, ale nechce se mi rozjíždět velké pečení a špinit půl kuchyně. Tvaroh těsto podrží, jablka ho zvláční a vanilkový puding udělá přesně tu službu, kterou od něj čekáte – lívance jsou jemné a nepůsobí moučně. Je to taková snídaně, co vypadá mile, ale hlavně funguje.
Tažený závin jsem se dlouho bála. Ne proto, že by byl složitý na suroviny, ale kvůli těstu – tahání ho na průhlednou vrstvu mi přišlo jako kouzelnický trik, ne jako něco, co zvládnu doma na kuchyňském stole. Nakonec jsem se přemohla a výsledek byl perfektní.
Přiznám se vám, že jsem slovo kefír celý život spojovala výhradně s hustým bílým nápojem z mléka. Jenže pak mi kamarádka přinesla malou lahvičku něčeho průzračného, lehce perlivého a překvapivě osvěžujícího.
Německé palačinky zvané Eierkuchen nebo Pfannkuchen jsou o trochu silnější než ty české, ale pořád se dají stočit, přeložit do trojúhelníku i plnit. Tajemství jejich pružnosti spočívá ve třech vejcích, špetce kypřicího prášku a desetiminutovém odležení těsta před smažením.