Závin je tou největší klasikou, na kterou by se nemělo zapomínat. Existuje spousta receptů, které se předhánějí v tom, který je nejlepší. Vězte, že ten nejlepší najdete u nás.
Sezóna meruněk u nás znamená jediné: aspoň jednou musí přijít na stůl tvarohové knedlíky s meruňkami. Dělám je z pár obyčejných surovin, těsto je rychlé a nejraději je doma podáváme s rozpuštěným máslem, zakysanou smetanou a moučkovým cukrem.
Když se u nás doma pečou kynuté buchty s povidly, poznám to dřív, než dojdu do kuchyně. Voní máslem, vanilkou a trochu i dětstvím. Dělám je hlavně o víkendu, když je čas nechat těsto v klidu vyrůst, a držím se pár obyčejných pravidel – vlažné mléko, nepřepálené máslo a povidla, která nejsou ani tuhá, ani řídká.
Když se doma sejde miska třešní, pár měkkých meruněk a chuť na něco sladkého ke kávě, u nás většinou vyhraje právě tvarohová bublanina. Je z velkého plechu, takže se hodí i pro početnější rodinu, a díky sněhu z bílků a lžičkám tvarohové směsi zůstává hezky nadýchaná i vláčná. Mám ráda, že se obejde bez složitostí a přitom působí jako poctivý letní moučník.
Když chci uvařit něco sladkého, co zasytí víc než obyčejné palačinky na pánvi, dělám doma právě zapečené tvarohové palačinky. Jsou poctivé, vláčné, krásně voní po vanilce a citronu a díky krátkému zapečení v troubě působí skoro slavnostně, i když suroviny jsou úplně běžné. U nás mají úspěch hlavně tehdy, když chci připravit oběd nebo večeři dopředu a pak už jen vytáhnout pekáček z trouby.
Houby patří mezi potraviny, které se v české kuchyni trochu podceňují – většinou skončí v polévce nebo jako příloha. Přitom smetanová houbová směs na opečeném chlebu s volským okem je jídlo, které zvládnete připravit za dvacet minut a přitom vás zasytí klidně až do oběda. Recept počítá se žampiony nebo houbami shimeji, ale funguje i s lesními houbami, pokud je zrovna máte po ruce.
Když potřebuji upéct něco na plech a nechci u toho strávit půl odpoledne, sahám právě po pudinkové buchtě se zakysanou smetanou. Je rychlá, suroviny bývají doma a díky vanilkovému pudinku a vrstvě zakysané smetany zůstane krásně vláčná i druhý den. U nás se nejčastěji peče na víkend, kdy se v kuchyni pořád někdo motá a uždibuje ještě teplé rohy.
Na pařížský dort si vzpomenu vždycky, když se doma chystá oslava a nechci péct nic zbytečně překombinovaného. Je to poctivý čokoládový dort s vláčným kakaovým korpusem, jednoduchým sirupem a jemným krémem ze smetany a hořké čokolády, který potřebuje hlavně trochu času na vychlazení.
Když chci mít doma něco po ruce na dny, kdy se nestíhá, sahám po domácí vepřové ve sklenici. Hodí se na chleba, k bramborám i jako základ rychlého oběda a její velká výhoda je v tom, že stačí maso, sůl, trocha vody a poctivé dvojí zavaření. Nejraději dělám směs z plecka a bůčku, protože maso zůstane šťavnaté a po otevření sklenice voní přesně tak, jak má.
Přiznám se, že jsem kapustové karbanátky dlouho odbývala jako nudné vegetariánské jídlo pro ty, kteří se vzdali masa. Pak jsem je ale jednou zkusila a musela jsem si přiznat, jak moc jsem se mýlila. Jsou křupavé zvenku, uvnitř měkké a s bramborovou kaší tvoří přesně ten typ sytého obědu, po kterém se u nás doma nikdo nezvedne od stolu hladový.
Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.
Meruňkové knedlíky z tvarohového těsta patří k těm jídlům, která umí zastavit čas. Tvarohové těsto je vláčné, meruňka uvnitř se rozvoní do celého hrnce a výsledek na talíři – politý máslem, posypaný cukrem a hrudkovým tvarohem – je přesně to, co si člověk představí pod slovem domácí vaření.