Pečené brambory v remosce dělám ve dnech, kdy nechci rozehřívat troubu kvůli jedné příloze nebo rychlé večeři. Stačí je nakrájet, osolit, pokapat olivovým olejem a nechat péct, dokud nezezlátnou. Je to až podezřele prosté, ale právě v tom je ten fígl.

Když potřebuji upéct něco vděčného ke kávě i na svačinu dětem, sáhnu právě po tomto hrnkovém koláči s jablky a tvarohem. Je z obyčejných surovin, těsto je hotové za pár minut a díky vrstvě tvarohu a nastrouhaným jablkům zůstává koláč krásně vláčný i druhý den. U nás doma ho dělám nejčastěji na klasický plech a skořice v jablkách je přesně ta vůně, kvůli které se v kuchyni hned někdo objeví.

Borůvkový kynutý koláč s tvarohem je přesně ten plechový klasik, který vypadá obyčejně, ale u stolu má vždycky úspěch. Důležité je neudělat z něj vysokou buchtu – funguje nejlépe s tenčí vrstvou těsta, pořádnou dávkou borůvek a drobenkou, která se nepřipálí dřív, než se dopeče spodek.

Nedělní odpoledne si u nás o něco sladkého ke kávě vyloženě říká a tenhle kynutý koláč mnoha chutí na to sedí přesně. Dělám ho z vláčnějšího těsta, které po zadělání hned roztáhnu na plech, takže se člověk nezdržuje dlouhým čekáním. Na jednom koláči se potká tvaroh, mák, povidla i pár zbylých meruněk, a právě to z něj dělá vděčný domácí moučník, kde je každý kousek trochu jiný.

Klasická smažená cuketa v trojobalu je dobrá, ale tohle je jiná liga. Kefírové těstíčko s česnekem vytvoří polštářkovitou krustu, která nenasákne tolik oleje – a výsledek zmizí z talíře dřív, než se nadějete.

Jsou jídla, která si člověk nedává každý týden, ale když na ně přijde chuť, není co řešit. U nás to občas platí právě pro zelenou hrachovou kaši s opečenou cibulkou a buřtem – s krajícem domácího bílého chleba je to poctivá, sytá a překvapivě prostá večeře. Kaši dělám z předem namočeného celého hrachu, který pak rozmixuji ponorným mixérem a dochutím česnekem a majoránkou.

Katův šleh patří mezi ta jídla, která se v české kuchyni drží pevně už desítky let – a není se čemu divit. Pikantní nudličky vepřové kýty s paprikou, okurkou a feferonkou jsou hotové za půl hodiny a chutnají pokaždé stejně dobře. Přidejte k tomu rýži nebo brambory a máte na stole pořádný oběd, který zasytí i větší jedlíky.

Někdy se nejlepší dezerty rodí ze zdánlivé improvizace – pár piškotů, šlehačka, ananas z plechovky a trocha mandlového likéru. Výsledkem jsou nepečené řezy, které nevyžadují troubu, ale přesto chutnají jako poctivý cukrárenský výrobek. Krém ze šlehačky a zakysané smetany drží tvar, ananas přidá svěžest a karamelová poleva na závěr celý dezert dotáhne do konce. Stačí dvě hodiny v lednici a pak jen uvařit kafíčko.

Když je chuť na něco osvěžujícího, ale během horkých dnů se vám nechce stát u horké trouby, je tu tento nepečený dezert. A ten je tak dobrý, že se budete olizovat až za ušima.

U nás doma se bramborový salát nedělá jen jedním způsobem. Partner nedá dopustit na ten poctivý, jak ho dělávala babička – s bramborami, salámem, vejci, okurkami, majonézou, hořčicí a trochou láku z okurek. Já si zase chystám svůj slovenský bez uzeniny, který je o něco lehčí, ale pořád krásně krémový a sytý.

Když potřebuji oběd, na kterém si pochutná celá rodina a přitom u sporáku nestojím půl dne, sahám po cikánských řízečcích z kuřecího masa. Jsou šťavnaté, hezky kořeněné, díky vejcím a solamylu drží pohromadě a s poctivou bramborovou kaší a smaženou cibulkou je to přesně ten typ jídla, po kterém bývá doma ticho.

Kynuté knedlíky umí člověka pěkně naštvat. V hrnci vypadají nadějně, pak zvednete poklici a část várky se sesype sama do sebe. Nejčastěji za tím bývá překynuté těsto, vzduchové kapsy kolem ovoce, špatně trefený čas vaření nebo to, že pára po vytažení nemá kudy ven.