Těstovinový salát s kuřecím masem patří mezi pokrmy, které splní víc, než slibují. Kuřecí prsa naložená do grilovacího koření, restovaná dozlatova na oleji, těstoviny, čerstvá zelenina a uvařená vejce – to vše dohromady vytvoří salát, který zasytí jako pořádný oběd. A nejlepší na tom je, že druhý den chutná ještě lépe, protože si všechno pořádně sedne.

Jablková buchta je přesně ten typ moučníku, který zachraňuje odpoledne, kdy doma leží pár jablek a člověk nechce rozjíždět cukrařinu na tři mísy. Tahle verze je kakaová, pečená v remosce, nahoře se strouhanými jablky a ořechy. Za mě je to poctivý recept bez kudrlinek: zamíchat, nalít, nastrouhat, upéct a po vychladnutí přetáhnout čokoládou.

Vepřová kotleta chutná nejlíp na houbách. A samozřejmě na těch z lesa, ne na kupovaných žampionech nebo jiných. Tak si dejte do nosu a připravte si toto skvělé jídlo.

Na plechu vypadají nenápadně, ale stačí je jednou vytáhnout z trouby a doma je hned rušno. Tyto smetanové řezy s kokosem, které hodně lidí zná jako Rafaelo, dělám hlavně tehdy, když chci nenáročný moučník bez vážení a se spolehlivým výsledkem. Kouzlo je v hrnkovém těstě a v tom, že se ještě horký korpus hned po upečení přelévá smetanou ke šlehání.

S kari jsem si dlouho nerozuměla a upřímně jsem patřila mezi ty, kdo ho spíš obcházeli obloukem. Pak jsem ale zkusila vlastní verzi kuřecích prsou na kari se zázvorem, rajčatovým protlakem a smetanou a od té doby je to u nás doma překvapivě častá večeře. S jasmínovou rýží je to rychlé, syté a chuťově mnohem jemnější, než jsem čekala.

Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.

Když se domů vrátíme později a na sporáku má být co nejdřív něco teplého, často u nás vyhrává právě blesková pórková polévka. Je levná, jemná, zasytí a vystačí si s pár běžnými surovinami – pórkem, bramborou, máslem a mlékem. Mám ráda, že po krátkém orestování pórek zesládne a polévka pak chutná mnohem kulatěji než z obyčejně povařené zeleniny.

Makový závin mám spojený s kuchyní, kde se nejdřív ohřeje mléko na náplň a pak se řeší jediná podstatná věc: aby máku nebylo málo. Tenhle recept je fajn v tom, že těsto nemusí kynout, přesto se s ním pracuje dobře a po upečení nepraská, když ho nepřeplníte jako na posvícení.

Domácí pizza těsto s pomalým kynutím v lednici přes noc je tajemství italských pizzerií. Stačí 3 gramy čerstvého droždí, správná mouka a 24 hodin trpělivosti – a výsledek předčí většinu podniků.

Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.

Brambory nakyselo jsou přesně ten typ jídla, které nevypadá na první pohled jako hvězda kuchyně, ale na talíři udělá víc parády než lecjaká drahá večeře. Stačí pár běžných surovin, správně provařená mouka a kyselost doladěná tak, aby to nebyla facka octem, ale poctivé domácí jídlo.

Když potřebuji upéct něco na návštěvu nebo na víkend ke kávě, často sahám právě po broskvových žravých řezech. Mají ráda i děti, nejsou složité a díky kompotovaným broskvím, jemnému tvarohovo-smetanovému krému a pudinkovému želé nahoře působí slavnostněji, než kolik s nimi je práce.