Když potřebuji upéct něco na návštěvu nebo na víkend ke kávě, často sahám právě po broskvových žravých řezech. Mají ráda i děti, nejsou složité a díky kompotovaným broskvím, jemnému tvarohovo-smetanovému krému a pudinkovému želé nahoře působí slavnostněji, než kolik s nimi je práce.
Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.
Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.
Někdy stačí pár surovin, které by člověk běžně nedal dohromady, a na plechu vznikne večeře, co mile překvapí. Tento slaný koláč dělám hlavně tehdy, když nechci stát dlouho u plotny, ale chci něco trochu slavnostnějšího než obyčejnou večeři. Zajímavost mu dává spojení listového těsta, pršutu, plísňového sýra, hroznů a jemné smetanovo-vaječné zálivky s tymiánem.
Vareniky jsem poprvé ochutnala u kamarádky, která pochází z Ukrajiny, a od té chvíle jsem věděla, že se je musím naučit dělat sama. Tenhle recept je postaven na těstě bez vajec – jen mouka, horká voda, olej a sůl – a výsledek je překvapivě jemný a poddajný. Náplň jsem zvolila klasickou bramborovou, ale variací je spousta.
Pečení bez vajec? Žádný problém. Hrníčková buchta patří k těm receptům, kde odměřování na gramy prostě není potřeba – stačí hrnek a trocha fantazie. Tahle verze jde ještě o krok dál: borůvky, mango, para ořechy, brusinky, chia semínka i goji se v těstě potkají tak nečekaně přirozeně, že výsledek překvapí i vás samotné. A kokos navrch? To už je jen třešnička na dortu.
Když se u nás doma peče chodský koláč, je to vždycky malá událost. Není to moučník na pět minut, ale ta práce za to stojí – tenké kynuté těsto, výrazné pruhy tvarohu, máku a povidel a navrch rozinky s mandlemi dělají přesně ten typ koláče, který vypadá slavnostně a chutná poctivě česky.
Slané věnečky z odpalovaného těsta jsou klasika, která nikdy nezklame. Křupavá slupka, pikantní náplň a elegantní tvar – přesně pro tyhle chvíle, kdy chcete překvapit hosty něčím domácím a přitom opravdu dobrým.
Pštrosí vejce si většina lidí spojuje s mletým masem a hořčicí. Jenže ono to funguje i s čočkovou sekanou, a překvapivě dobře. Když je čočka uvařená opravdu doměkka a houska pořádně vyždímaná, směs drží bez zbytečného povyku i bez syrového vejce.
Když je venku teplo a mně se nechce zapínat trouba, sahám po dezertech do skleničky. Tenhle tvarohovo-kávový krém se šlehačkou mám ráda pro jeho rychlou přípravu, jemnou chuť a to, že si vystačí s pár běžnými surovinami. Kouzlo je v našlehané kávové vodě s cukrem, která krému dodá lehkost i příjemnou kávovou vůni.
Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.
Když se u nás doma objeví miska zralých jahod a venku je horké odpoledne, často z toho bývají právě jahodové řezy. Mám na nich ráda, že vypadají slavnostně, ale práce kolem nich není zbytečně složitá. Kakaový korpus je rychle upečený, navrch přijde jemný pudinkový krém a všechno uzavře tenká vrstva červené želatiny, která jahody hezky podrží.











