Tvaroh patří mezi suroviny, které v dezertech dělají víc, než by se čekalo. Dodává náplni hebkost, lehce nakyslou chuť a zároveň poctivý základ, který krém udrží pohromadě. V kombinaci s vaječným koňakem vznikají řezy s výraznou chutí a jemnou texturou, které se hodí stejně dobře k nedělní kávě jako na rodinnou oslavu. Recept je bez složitých postupů – těsto smícháte v jedné míse, náplň také, a pak už jen čekáte na troubu.

Třináct kilo kuřecího masa, pět kilo mrkve, čtyři hlávky zelí a patnáct kilo jasmínové rýže. To byl náš tábor. Recept na kuřecí čínu, který zvládnete ve třech – nebo klidně sami doma pro rodinu.

Výběr sladkostí byl tenkrát výrazně skromnější než dnes, přesto si je pamatuje skoro každý. Oplatky, kokosové tyčinky, banány v čokoládě nebo bonbony s překvapením uvnitř – tohle jsou legendy, které formovaly celé generace.

U nás doma patří dušená vepřová játra v omáčce s rýží mezi ta jídla, která rozdělují stůl na dva tábory a přesto po nich bývá hrnec skoro prázdný. Dělám je podle mamky, která nedá dopustit na hodně cibule, špetku papriky a poctivou tmavší jíšku. Je to levné, syté a překvapivě rychlé jídlo, které stojí na obyčejných surovinách a správně dochucené omáčce.

Když chci doma uvařit opravdový sytý oběd, který voní už ode dveří, dělám vepřové výpečky s chlupatým knedlíkem a zelím z červené řepy. Je to poctivá česká klasika, ale řepové zelí ji příjemně odlehčí a dodá jí hezkou barvu i lehce nasládlou chuť.

Palačinky jako z mlíčnáku nejsou náhoda – jsou výsledek správného poměru surovin a trpělivosti s těstem. Recept na tenké, vláčné palačinky, které se nepřipalují a drží tvar.

Domácnosti našich babiček a prababiček byly plné předmětů, které dnes mladší generace jen těžko poznává. Mnohé z nich se používaly každý den – a přesto dnes většina lidí netuší, k čemu vlastně sloužily.

Karamelizované kysané zelí je příloha, která se u nás doma nikdy nedojí v klidu – vždycky někdo ukradne lžíci ještě před podáváním. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla: správně zkaramelizovaná cibulka na sádle a zahušťování syrovou bramborou místo jíšky dělají zásadní rozdíl.

Utopenci patří k těm pokrmům, které v Česku nepotřebují žádné představení. Nakládané buřty v octovém nálevu s cibulí a česnekem jsou klasikou hospodských sklenic i domácích spíží. Krájení na plátky místo celých buřtů má jeden zásadní praktický důvod: nálev prostoupí maso mnohem rychleji. Místo obvyklého týdne čekání můžete ujídat klidně po dvou dnech.

Polévka kozí brada patří k těm receptům, které se v kuchařkách přeskakují, ale v praxi se dědí z generace na generaci. Jde o hutnou, jíškou nebo smetanou zahuštěnou polévku z hlávkového zelí, brambor a klobásy – poctivé jídlo, které v zimních měsících zastane roli celého oběda. Přitom ji dáte dohromady za méně než hodinu.

Hovězí guláš je přesně to jídlo, u kterého se nevyplácí spěchat. Když se maso táhne pomalu a cibule dostane čas, odmění se vám hrncem, který voní po paprice, majoránce a poctivé kuchyni. A pokud jste stejně jako já zapomněli koupit noky, jsou tu kluski podle sousedky – jednoduchá bramborová příloha, hotová dřív, než by člověk čekal.

Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se staré recepty drží zuby nehty. Uvnitř tvaroh, nahoře povidla a drobenka, takže žádná nuda na jedno brdo. Jsou trochu pracnější než obyčejný koláč na plech, ale odměna je poctivá a na stole vypadají, jako by se v kuchyni dělo něco slavnostního.