Valašský frgál je od roku 2013 chráněným zeměpisným označením EU a patří mezi světovou pětku nejlepších koláčů. Recept na něj sdílí pekařka Pavla Stoklasová z Resortu Valachy Velké Karlovice, která ho peče prakticky denně od roku 2013.

Regály v samoobsluhách za socialismu občas zely prázdnotou, přesto měla tehdejší kuchyně své nezaměnitelné dobroty. Některé pochutiny z té doby přežily dodnes, jiné zmizely spolu s režimem. Jak dobře si je pamatujete?

Tatarský biftek patří mezi ta jídla, která v restauraci vypadají složitě, ale doma je zvládnete za dvacet minut. Základem je kvalitní čerstvé hovězí maso – nejlépe svíčková nebo falešná svíčková – a správná kombinace dochucovadel. Hořčice, worcester, žloutek, česnek a jarní cibulka dohromady vytvoří chuť, kvůli které se k tomuto receptu budete vracet znovu a znovu.

Vepřová játra na cibulce a slanině mě vždycky vrátí do dětství. Připravíte je za dvacet minut, a pokud je uděláte správně – na sádle, s kmínem a pořádnou dávkou cibule – jsou měkká, šťavnatá a voní jako z hospody.

Bramborová kaše je příloha, které skoro vždy uvaříme víc, než sníme. Místo vyhazování do koše ji ale můžete proměnit v křupavé placky, které jsou na stole dřív, než by se předehřála trouba. Stačí dvě vejce, trocha polohrubé mouky a cokoliv, co najdete v lednici – česnek, paprika, šunkový točeňák nebo jarní cibulka. Výsledek jsou placky osmažené dozlatova na sádle, které se hodí ke kysanému zelí stejně dobře jako k misce zakysané smetany.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

Klouzavý bramborový salát není to, co si většina lidí představí pod pojmem bramborový salát. Žádná majonéza, žádný hrášek ani okurky. Jen horké brambory, octová zálivka s cibulí a hořčice. A kuřecí řízky smažené v klasickém trojobalu, které k tomu patří.

Krupicová kaše, dort plný škvarků a myší nebo kus chleba jako lekce pro zlobivé děti. Jídlo ve večerníčcích nikdy nebylo jen kulisou – bylo součástí příběhu. Zkuste si, kolik kulinářských momentů z české animované klasiky si skutečně pamatujete.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.

Školní jídelna — místo, kde se z některých stali nadšení strávníci a z jiných ti, kteří dodnes nevydýchali špenát ani koprovku. Jídla, která se zde servírovala, mají zvláštní schopnost vrátit člověka do dětství ještě dřív, než vůbec stihne vyslovit UHO. A přesně na tom stojí náš kvíz.

Sekaná patří mezi ty recepty, které se dědí z generace na generaci – a právem. Správně připravená je šťavnatá, voňavá a zasytí celou rodinu. Klíčem k úspěchu je správný poměr surovin, trocha hořčice a trpělivost při pečení. Podávaná s bramborovou kaší je to klasika, které se prostě nedá odolat.