Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.
Školní jídelna — místo, kde se z některých stali nadšení strávníci a z jiných ti, kteří dodnes nevydýchali špenát ani koprovku. Jídla, která se zde servírovala, mají zvláštní schopnost vrátit člověka do dětství ještě dřív, než vůbec stihne vyslovit UHO. A přesně na tom stojí náš kvíz.
Sekaná patří mezi ty recepty, které se dědí z generace na generaci – a právem. Správně připravená je šťavnatá, voňavá a zasytí celou rodinu. Klíčem k úspěchu je správný poměr surovin, trocha hořčice a trpělivost při pečení. Podávaná s bramborovou kaší je to klasika, které se prostě nedá odolat.
Když mi zůstane miska bramborové kaše a pár vařených brambor, přesně vím, co bude druhý den k obědu. Bramborové špalíčky s kedlubnovým zelím a klobásou jsou u nás doma taková poctivá záchrana – levná, sytá a překvapivě rychlá. Nejvíc mě na tom baví, že z obyčejných surovin vznikne jídlo, které voní po cibulce, kmínu a másle a na talíři působí, jako by s ním bylo mnohem víc práce.
Tehdy nebylo v obchodech skoro z čeho vybírat, a přesto domácnosti voněly poctivou klasikou. Buřtguláš z kotlíku, kuře s broskví na nedělním stole, flíčky od babičky – pamatujete si, z čeho se tato jídla vařila?
Odpalované knedle jsou jednou z nejrychlejších cest, jak mít na stole ovocné knedlíky bez čekání na kynutí. Těsto se připravuje vařením – a právě proto drží tvar, netrhá se a s meruňkami uvnitř funguje perfektně.
Farářské řízky nejsou žádná novinka, ale patří k těm receptům, které se prostě nevyčerpají. Vepřové maso obalené v mouce, potřené hořčicí, posypané cibulí a sýrem a zalité smetanou – to vše se zapéká v jednom pekáči, takže po obědě nemáte horu nádobí. Výsledek je překvapivě šťavnatý a měkký, i když maso před pečením nemarinujete. Recept zvládne každý, kdo umí zapnout troubu.
Vepřová krkovice pečená na kyselém zelí patří mezi ta jídla, která se na stole objevovala u babiček a dnes zažívají zasloužený comeback. Maso se díky tučnějšímu prorostlému řezu peče pomalu a rovnoměrně, zelí mu přidává kyselost a šťávu, a výsledkem je vynikající a syté jídlo.
Hlávkové zelí na sádle, uzené maso a těstoviny – kombinace, která v české kuchyni funguje od nepaměti. Tohle jídlo nevyžaduje ani hodinu u sporáku, ani složité suroviny. Stačí třicet minut a pánev, ve které se zelí osmaží do zlatova s kmínem a česnekem. Výsledek je vydatný, voňavý a překvapivě jednoduchý.
Když potřebuji rychlou studenou večeři a nechci skončit u obyčejného chleba se sýrem, dělám pomazánku z červeného zelí a tvarohu. Je sytá, příjemně svěží, krásně barevná a díky vajíčkům i domácí vece působí jako poctivé jídlo, ne jen nouzovka z lednice.
I trdelník si dokážete udělat doma a věřte, že výsledek předčí většinu stánků na náměstí. Kynuté těsto s olejem a žloutkem se krásně tvaruje, obal v mletých mandlích se skořicí pak při pečení zkaramelizuje do křupavé krusty. Stačí trubičky na kremrole, trocha trpělivosti a horká trouba.
Punčové řezy patří k těm dezertům, které v cukrárně nikdy nepřehlédnete – růžová a bílá vrstva, lesklá poleva a ta nezaměnitelná citrusová vůně. Jenže domácí verze má jednu zásadní výhodu: víte přesně, co v nich je. Tento recept staví na pěti piškotových plátech, poctivém punči z citronové a pomerančové šťávy s punčovým aroma a meruňkovém džemu, který drží celou stavbu pohromadě. Výsledek je šťavnatý, barevný a vydrží vláčný i druhý den.











