Octové těsto na štrůdl je starý trik, který z obyčejné mouky udělá něco, co se táhne skoro jako závin z vídeňské cukrárny. Se špaldovou moukou, sádlem a trochou trpělivosti vzniknou čtyři nohavice plné jablek, skořice a rozinek.

Česká kuchyně má za sebou staletí lidové vynalézavosti – a ta se projevila i v názvech jídel, která dnes většina lidí nezná ani od pohledu. Cvibach, vejmrda nebo žgance: tušíte, co se za těmito slovy skrývá?

Po delší době jsem se do smaženek zase pustila ve velkém a doma zmizely skoro hned. U nás jim říkáme spíš vaječné řízky a mám je ráda hlavně proto, že jsou rychlé, levné a dají se obložit podle toho, co je zrovna v lednici. Do vaječné směsi přidávám trochu strouhanky, špetku prášku do pečiva a někdy i česnek, díky čemuž mají hezký povrch a nejsou uvnitř těžké.

Cibulovo-medová omáčka po valašsku — recept zděděný po tatínkovi, který nepotřebuje vývar ani smetanu, jen dobrou cibuli, máslo a trochu medu.

Socialistické bufety voněly kakaem, smaženkami a chlebíčky – a každé jídlo muselo splňovat přísné státní normy. Pamatujete si, co se tehdy servírovalo?

Když se doma sejdou houby, smetana a chuť na něco poctivého, bývá u nás jasno. Houbová smetanová omáčka s bramborovým knedlíkem je přesně ten typ oběda, který voní po staré české kuchyni, ale přitom se dá uvařit i z běžných surovin včetně mražených hub. Mám ráda její jemně nakyslou chuť, kousek petrželky navrch a to, že si ji člověk snadno přizpůsobí podle toho, co má zrovna doma.

Když se doma objeví miska zralých švestek a člověk nechce péct těžký koláč s hromadou tuku, sahám po tomhle osvědčeném receptu. Fitness skořicovo-švestkový koláč bez másla je vláčný díky tvarohu, přirozeně voňavý po skořici a příjemně sytý díky jemně mletým ovesným vločkám. Hodí se ke kávě, na víkendovou snídani i jako rozumná sladká svačina.

Popelky jsou zapečené špagety, které známe od naší babičky a děláme je dodnes. Vepřové maso, protlak, česnek, kečup a vrstva rozpuštěného sýra nahoře. Recept, který téměř nikdo nezná, ale kdo ho jednou ochutná, chce ho znovu.

Když jsou rajčata měkká, voňavá a mají opravdu chuť, dělám doma tenhle starý rajčatový salát k večeři nejraději. Je sytý díky špekáčkům, vejcím a sýru, hotový je za chvilku a majolka s pár kapkami citronu z něj udělá přesně ten typ jídla, který chutná ještě lépe po odležení v lednici.

Sezóna broskví u nás doma znamená jediné: na lince se brzy objeví plech s jednoduchým broskvovým koláčem. Dělám ho i tehdy, když sáhnu po broskvovém kompotu, protože jogurtové těsto zůstane hezky vláčné a máslová drobenka s trochou kokosu udělá přesně tu vůni, kvůli které se chodí do kuchyně ochutnávat ještě před vychladnutím.

Když se mi doma sejde víc cuket než obvykle, sahám po tomhle jednoduchém receptu. Plátky cukety nechám krátce vypotit, obalím je v hustším palačinkovém těstíčku s lisovaným česnekem a osmažím dozlatova. Je to levná, rychlá a vděčná večeře, která chutná i těm, kdo jinak na cuketu moc nejsou.

Smažený vepřový jazyk byl u nás doma dlouho zapomenutý, ale jakmile jsem ho znovu uvařila, věděla jsem, že se vrátí natrvalo. Uvařený doměkka, obalený v trojobalu a usmažený na domácím sádle – tenhle recept je poctivá česká klasika, která se vrací zaslouženě.