Makový závin mám spojený s kuchyní, kde se nejdřív ohřeje mléko na náplň a pak se řeší jediná podstatná věc: aby máku nebylo málo. Tenhle recept je fajn v tom, že těsto nemusí kynout, přesto se s ním pracuje dobře a po upečení nepraská, když ho nepřeplníte jako na posvícení.
Domácí pizza těsto s pomalým kynutím v lednici přes noc je tajemství italských pizzerií. Stačí 3 gramy čerstvého droždí, správná mouka a 24 hodin trpělivosti – a výsledek předčí většinu podniků.
Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.
Pečení bez vajec? Žádný problém. Hrníčková buchta patří k těm receptům, kde odměřování na gramy prostě není potřeba – stačí hrnek a trocha fantazie. Tahle verze jde ještě o krok dál: borůvky, mango, para ořechy, brusinky, chia semínka i goji se v těstě potkají tak nečekaně přirozeně, že výsledek překvapí i vás samotné. A kokos navrch? To už je jen třešnička na dortu.
Když se u nás doma objeví miska zralých jahod a venku je horké odpoledne, často z toho bývají právě jahodové řezy. Mám na nich ráda, že vypadají slavnostně, ale práce kolem nich není zbytečně složitá. Kakaový korpus je rychle upečený, navrch přijde jemný pudinkový krém a všechno uzavře tenká vrstva červené želatiny, která jahody hezky podrží.
Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.
Když je venku horko a trouba má prostě volno, sahám po nepečených dortech. Tenhle jablíčko-meruňkový s piškoty, jemně ovoněný skořicí, citronem a kapkou rumu, dělám hlavně v létě, když potřebuji lehký moučník ke kávě i na návštěvu. Korunu mu dává krém z mascarpone a šlehačky, který celý dort pěkně zjemní a udělá z obyčejného ovoce moc hezký sváteční dezert.
Ananas v těstě není jen chuťový rozmar – dělá buchtu neuvěřitelně vláčnou a šťavnatou, a to i druhý nebo třetí den po upečení. Ananasové řezy patří mezi ty recepty, které vypadají nenápadně, ale jakmile je jednou ochutná celá rodina, stávají se pravidelnou součástí nedělního pečení. Těsto se připravuje z kompotu rozmixovaného i se šťávou, takže se plech prakticky naplní sám. Navrch přijde jednoduchý krém z pomazánkového másla a hotového vanilkového pudinku, posypaný mletými ořechy nebo přelitý rozpuštěnou čokoládou.
Když se doma sejdou houby, smetana a chuť na něco poctivého, bývá u nás jasno. Houbová smetanová omáčka s bramborovým knedlíkem je přesně ten typ oběda, který voní po staré české kuchyni, ale přitom se dá uvařit i z běžných surovin včetně mražených hub. Mám ráda její jemně nakyslou chuť, kousek petrželky navrch a to, že si ji člověk snadno přizpůsobí podle toho, co má zrovna doma.
Americké palačinky mám ráda hlavně ve dnech, kdy se nechci patlat s tenkými palačinkami a otáčet je ve vzduchu jako v bistru. Tohle je jednodušší disciplína: těsto je hustší, na pánev jde po lžících a když nepřepálíte teplotu, vyjdou pěkně vysoké a vláčné. Jogurt v těstě je za mě dobrý tah, protože palačinky nevyschnou ani po chvíli na talíři.
Když jsou rajčata měkká, voňavá a mají opravdu chuť, dělám doma tenhle starý rajčatový salát k večeři nejraději. Je sytý díky špekáčkům, vejcím a sýru, hotový je za chvilku a majolka s pár kapkami citronu z něj udělá přesně ten typ jídla, který chutná ještě lépe po odležení v lednici.
Tvaroh v těstě na pizzu zní možná neobvykle, ale výsledek překvapí. Základem je jen cottage sýr, vejce, mouka a prášek do pečiva – a vznikne těsto, které se krásně propéká do křupava. Rajčatový základ, šunka a vrstva roztaveného sýru udělají zbytek.
